<< >>

Farizeové vyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí. Ježíš to poznal a odešel odtamtud. Mnozí šli za ním a on všechny nemocné uzdravil; Mt 12,14.15

Moudrý Šalomoun prohlásil: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat…“ (Kaz 3,1.2). I v Ježíšově životě mělo vše svou pravou chvíli.
Smyslem Ježíšova pobytu na naší zemi byla záchrana každého, kdo si uvědomí svůj stav a rozhodne se pro nápravu. Ke změně potřebujeme chtění a také sílu k realizaci, kterou podle Bible můžeme najít jen u Boha. A v tom je problém. Většina lidí věří raději tvrzení „hada“, který už v ráji dokázal přesvědčit Adama s Evou, že Bůh není láska, a proto si nepřeje, aby se nám dařilo dobře.
Ježíš se svým životem snaží ukázat Boží lásku v praxi. Přitom naráží na závist farizeů, která se brzy mění v nenávist: „Farizeové vyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí. Ježíš to poznal a odešel odtamtud“ (Mt 12,14.15).
Kristus vidí do srdce svých nepřátel a odchází. Ještě nenastal čas jeho smrti. Kdyby teď dovolil svým nepřátelům, aby ho zabili, jeho mise by skončila nezdarem.
Je zvláštní, že Ježíš „utíká“ jen ve dvou typech situací. O prvním typu situace, kdy ho chtějí jeho nepřátelé předčasně zabít, jsme četli v dnešním biblickém textu.
Druhý typ „útěku“ popisuje Jan v souvislosti se zázračným nasycením zástupu, ve kterém bylo pět tisíc mužů a další tisíce žen a dětí. Posluchači se najedí, zaženou hlad a začnou uvažovat: „Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: ‚Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!‘ Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám“ (J 6,14.15).
Ježíš je Králem nejen Izraele, ale i celého světa a je Pánem vesmíru. Přesto ve chvíli, kdy mu lidé v zástupu chtějí vzdát královské pocty, raději zmizí. Nenápadně se vytratí, protože ví, že ani pro nastolení jeho království ještě nenastal ten vhodný čas. Jeho mise ještě nekončí.
Když Šalomoun napsal, že „všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas“, nemyslí jen na Ježíše. Píše i o mně. I v mém životě by všechno mělo mít svůj čas. Proto bych neměl být netrpělivý, jako malé dítě, které se už nemůže dočkat, až vyroste. Spíš bych měl přemýšlet, k čemu mi dal Bůh zrovna ten dnešní den.
Učedníci se jednoho dne Ježíše ptají na budoucnost. Ve své odpovědi jim načrtne, jakým směrem se budou ubírat nejen dějiny jejich národa, ale i celého světa. Nakonec radí: „Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko. Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi“ (Mt 24,32.33).
Tato rada platí i pro nás. Necháme se poučit?

Pane, když se dívám na svět okolo mne, vidím, že žiji v době, kterou jsi popsal jako dobu konce. Pomoz mi, abych dnes poznal, pro jaké činy nastal ten vhodný čas. Dej mi sílu, abych je i vykonal.

Vlastimil Fürst 16. června 2014 Zamyšlení