<< >>

Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ Ježíš mu odpověděl: „Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá.“ Tu mu již Jan nebránil. (Matouš 3,13–15)

Jednou z nejvíce překvapujících momentů ve službě Jana Křtitele je chvíle, kdy za ním přichází Ježíš, aby se nechal pokřtít. Cožpak už Jan veřejně nevyhlásil, že Ježíš je ten, kdo bude křtít způsobem převyšujícím jeho vlastní křest (Matouš 3,11)? A teď chce Ježíš být sám pokřtěný, což je v evangeliích v dospělém věku jeho vůbec první čin. Není divu, že tím byl Jan šokován.
Setkáváme se zde s Ježíšovou aktivitou, která může být snadno špatně vykládána. Vždyť Janův křest byl jako projev pokání podmíněný vyznáním hříchů. A celý příběh spasení se přece odvíjí od Ježíšovy bezhříšné přirozenosti. Je tedy tento požadavek nechat se pokřtít Ježíšovým přiznáním, že i on vězí v bažině hříchu, stejně jako my všichni ostatní? Vzhledem k těmto otázkám není divu, že Jan protestuje a říká, že by naopak Ježíš měl pokřtít jeho samotného.
Ježíš se však s Janovou odpovědí nespokojil. Vede jej k tomu, aby „to nyní připustil“, čímž naznačuje, že jejich vzájemný vztah se v budoucnosti změní, až se Ježíšova božská autorita více projeví. Prozatím Janu Křtiteli říká: „Dopusť to teď, protože takto máme naplnit veškerou spravedlnost“ (verš 15; NBK).
Částečným výkladem tohoto prohlášení je, že svým křtem se Ježíš stal příkladem, jejž měli napodobovat jeho následovníci. Ellen Whiteová píše, že „Ježíš nepřijal křest jako přiznání viny za své vlastní hříchy, nýbrž ztotožnil se s hříšníky a učinil to, co musíme učinit my“ (Touha věků, str. 111).
Nikdy bychom neměli zapomenout na to, že i když sám byl bez hříchů, svým životem se Ježíš identifikuje s hříšníky. Nejenže svoji službu zakončil na kříži mezi dvěma zločinci, i své veřejné působení započal v řece mezi kajícími se hříšníky. Byl vskutku „Bůh s námi“ (Matouš 1,23).
To ale není všechno. Stejně jako byl Ježíš pokřtěn v Jordánu, když sestoupil k řece a „vystoupil z vody“ (Marek 1,10; viz i Skutky 8,38.39), i jeho následovníci mají být ponořeni do vodního hrobu. Je symbolem toho, že jsme zemřeli starému způsobu života a byli pozdviženi k životu novému – že jsme vstoupili „na cestu nového života“ (Římanům 6,1–4).
Křest je pro nás, stejně jako byl pro Ježíše, viditelným znamením vědomého rozhodnutí věnovat svůj život zcela Bohu a jeho království.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 7. února 2019 Zamyšlení