<< >>

Abšalóm mu řekl: „Pohleď, tvá záležitost je dobrá a správná, ale od krále nemůžeš čekat vyslyšení. Kdybych já byl ustanoven v zemi soudcem, zjednal bych spravedlnost každému, kdo by ke mně se svým sporem a právní záležitostí přišel.“ Když se pak někdo přiblížil, aby se mu poklonil, vztáhl ruku, uchopil ho a políbil. 1. Samuelova 15‚3–5

„Zvolte mne, a když vyhraju volby, udělám z naší země ráj!“ Do této věty by se daly shrnout předvolební sliby všech stran. Jak sliby dopadnou po volbách, všichni dobře víme.
Abšalóm se nemůže dočkat chvíle, kdy se stane králem. V té době se nový král hledal ve chvíli, kdy starý zemřel. David ale ještě nemá v plánu umřít. Jeho syn se rozhodl to vše urychlit. Zpochybňuje vládu svého otce a slibuje…
Vše skončilo občanskou válkou a smrtí Abšalóma. Ono to okřídlené „kdyby jsou chyby“ platilo už tehdy a všichni, kteří mladému princi skočili na špek, toho později litovali.
Každý den nás chce někdo přesvědčit, abychom se přidali na jeho stranu. Děláme spoustu drobných rozhodnutí a vyhodnocujeme hromadu informací ovlivňujících naši volbu.
Příběh Davida a Abšalóma je typickou ukázkou toho, jak umějí ztrpknout „těšínská jablíčka“, která vypadají zpočátku tak lákavě. Abšalóm byl nedočkavý a hamižný. Byl by ochotný zabít i svého vlastního otce. Vědomě sliboval nesplnitelné. Dopadl stejně jako předčasně utržené nedozrálé jablko.

Bože, občas mi chybí trpělivost. Nauč mne dělat věci v ten správný čas a slibovat jen to, co mohu splnit.

Vlastimil Fürst - Vydrž, stojí to za to! 13. června 2018 Zamyšlení