<< >>

Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. 1. Petrův 3‚9

Soucit a povzbuzení čekáme spíše od svých bližních než od Ježíše. Bůh ve svém milosrdenství a věrnosti občas dopouští, aby nás ti, kterým důvěřujeme, zklamali. Učme se raději úplně, nesobecky a s pokorou důvěřovat Bohu. On ví i to trápeních, která skrýváme hluboko ve svém nitru a často je ani neumíme popsat. Ve chvílích, kdy se nám vše zdá temné a neřešitelné, si připomínejme Ježíšova slova: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš“ (J 13‚7).
Přemýšlejte o Josefovi a Danielovi. Hospodin nezabránil nástrahám, které jim připravili jejich nepřátelé ve snaze jim ublížit. Způsobil ale, že nakonec všechny tyto úklady posloužily k dobru těch, kteří mu důvěřovali i v těch nejtěžších zkouškách a zůstali mu věrní.
Uvědomujeme-li si, jak je k nám Bůh shovívavý, nemáme pak potřebu soudit a obviňovat druhé. Ježíšovi přátelé, kteří ho znali, když chodil po naší zemi, by byli velice překvapeni, kdyby od něj slyšeli jediné vyčítavé, kritické nebo netrpělivé slovo. Nezapomínejme, že každý, kdo miluje Ježíše, zjevuje svým jednáním jeho charakter. (MH 486.487.489)

Pane, Ty jsi jediný, kdo mne nikdy nezklame. Pomoz mi důvěřovat Ti v jakékoliv situaci a mít rád i ty lidi, kteří zklamali mou důvěru.

Bože, prosím Tě o moudrost... 12. října 2017 Zamyšlení