<< >>

Tu Hospodin Abramovi řekl: „Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním.“ Genesis 15‚13.14

„Mám dvě zprávy. Jednu dobrou a druhou špatnou. Kterou chceš slyšet jako první?“ V takové situaci si většina z nás přeje, aby byla jen jedna zpráva – ta dobrá!
Bůh Abramovi přináší zprávu, která v sobě zahrnuje dobré i špatné. Zemi, kterou tento kočovník prochází se svými stády, dostanou jeho potomci. Předtím je ale čeká dlouhé období otroctví.
Čtyři staletí života v cizí zemi. To není dobrá vyhlídka. Celé generace nepoznají svobodu, protože se narodí i zemřou jako otroci. Tak to bych svým potomkům nepřál a asi ani Abram z toho neměl radost.
Až otroctví skončí, začne období svobody a prosperity. Už nepůjde o pár potomků, ale o velký národ, který bude mít vliv na dějiny světa a nikdy nezanikne…
Židé už přežili desítky pogromů, které je měly jednou provždy zničit. To, že tu stále jsou, je pro mne viditelný důkaz Boží existence a platnosti jeho slibů, včetně toho, který se týká mé věčnosti. To je ta dobrá část jeho zprávy pro mne. Bůh plní sliby, které dal. Díky tomu mohu v každém okamžiku s radostí vyhlížet věčný život v Božím dokonalém království.

Stvořiteli, díky za důkaz v podobě Židů. Těším se, že naplníš i slib, díky kterému se těším na domov v nebesích i na Tebe.

Vlastimil Fürst - Vydrž, stojí to za to! 14. března 2018 Zamyšlení