<< >>

Vešel opět do synagogy; a byl tam člověk s odumřelou rukou. Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali. On řekl tomu člověku s odu­mřelou rukou: „Vstaň a pojď doprostřed!“ Pak se jich zeptal: „Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?“ Ale oni mlčeli. Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: „Zvedni ruku!“ Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá. (Marek 3,1–5)

Těsně po sporu v obilném poli z Matouše 12,1–8 přichází druhý konflikt týkající se soboty; nachází se ve verších 9–13 (a také u Marka 3,1–5). V tomto případě je zajímavé, že Ježíš se mohl konfliktu snadno vyhnout, ale rozhodnul se tak neučinit.
Scéna samotná má tři hlavní postavy: Ježíše, muže, který má již dlouhou dobu zmrzačenou ruku, a ty, kteří „číhají na Ježíše“, aby jej nachytali při něčem, co považují za špatné.
Ježíš se konfrontaci nesnažil vyhnout, i když dobře věděl o přítomnosti svých rádoby žalobců. Vždyť v synagogách byla pro takové hodnostáře rezervována přední místa. Ježíš si byl vědom toho, že farizejové nejsou proti lékařskému ošetření v sobotu, pokud je to u nemocného otázkou života či smrti. Muž s odumřelou rukou však do této kategorie evidentně nepatřil. Trpěl svým hendikepem již po delší dobu, takže jeho uzdravení mohlo klidně den či dva počkat.
Pro Ježíše se však jednalo o modelový případ. Pozval muže dopředu, kde jej každý mohl vidět, a zeptal se přihlížejících farizejů, jestli je podle zákona dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle.
To je postavilo před dilema. Nemohli přece odpovědět, že se smí dělat zle. A tak neměli na vybranou, mohli pouze odpovědět, že podle zákona se smí jednat dobře. A nebylo snad uzdravení nemocného člověka činěním dobrého?
První otázka přivedla farizeje do nesnází; je ale zřejmé, proč ji Ježíš položil. Druhá otázka nás však vyvádí z míry: „Je dovoleno … život zachránit, či utratit?“ Copak tady někdo někoho zabíjí? Jde přece pouze o uzdravení mužovy ruky. Ježíš ale znovu ukazuje, jak dobře rozumí lidskému srdci (viz Jan 2,25). V té době již totiž začínali farizejové osnovat plány na to, jak Ježíše zabít, protože nesdílel jejich chápání zákona (viz Matouš 12,14).
Z těchto konfrontačních příběhů vyvěrá nejenom nenávist u těch, kteří nechápou podstatu zákona a vyhledávají chyby u druhých, ale vycházejí z nich pro Ježíšovy následovníky také důležité principy ve vztahu k sobotě.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 15. dubna 2019 Zamyšlení