<< >>

Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mne pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ (Matouš 16,13–16)

S těmito verši přicházíme k tomu, co je v řadě ohledů nejkritičtějším obdobím v životě Ježíše. Jak poznamenává William Barclay, odehrává se to „v krizovém období Ježíšova života. Ať si jeho učedníci mysleli cokoliv, Ježíš věděl zcela jistě, že se před ním nachází nevyhnutelný kříž. Už to takhle moc dlouho pokračovat nemůže. Opozice se šikovala k úderu. Ježíš se potýkal s otázkou, která ho vskrytu trápila: Podařilo se mu vůbec něčeho dosáhnout? Byla jeho mise účinná? Anebo jinak řečeno, rozpoznal vůbec někdo, kým vlastně je?
Jediným způsobem, jak to zjistit, bylo zeptat se těch nejbližších, těch, kteří, i když o tom zatím nevědí, brzy jako skuteční apoštolové převezmou jeho poslání. Ježíše v této chvíli zajímá, zda se naučili to základní, co jako učedníci potřebují znát, protože bez porozumění toho, co se jim Ježíš snažil jako učedníkům předat, by se z nich nikdy apoštolové nestali.
Ježíši ve skutečnosti až tak nezáleželo na tom, co si o něm myslí druzí. Zoufale však toužil znát názor svých učedníků. Ve své službě dosáhl kritického bodu.
A tak jim klade přímou otázku: „A za koho mne pokládáte vy?“ Na jejich odpovědi záleželo všechno. S úlevou slyší Ježíš Petra odpovědět: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ V tomto okamžiku Ježíš ví, že jeho mise měla úspěch. Oči učedníků se nakonec otevřely.
Ale i když učedníci již věděli, kdo je Ježíš, neměli tušení, co to ve skutečnosti znamená. Následně s údivem zjišťujeme, že Ježíš přikazuje svým učedníkům, „aby nikomu neříkali, že je Mesiáš“ (verš 20). Ten příkaz se zdá podivný, byl ale nezbytný, protože Petr ani další učedníci dosud neporozuměli skutečnému charakteru jeho služby. Ještě stále očekávali dobývajícího a vítězného krále. Na tom nebylo nic nenormálního, v předkřesťanských časech se totiž nesetkáváme s žádnou známkou toho, že by Židé očekávali trpícího Mesiáše.
Někdy máme až tolik informací, že se můžeme stát nebezpeční. Mějme vždy předtím, než otevřeme svá ústa až příliš doširoka, vyvážený postoj.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 17. června 2019 Zamyšlení