<< >>

A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst. Ale když káral vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil, Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení. Lukáš 3‚18–20

Ve všech dobách platí, že „ryba smrdí od hlavy“. Stejně platí, že ten, kdo na to upozorní, nemusí dobře dopadnout. Kritizovat ty, co jsou „nahoře“, není totiž vždy bezpečné.
Jan Křtitel vzal svůj úkol vážně. Kázal o pokání, tedy o tom, že je potřebná změna myšlení i jednání. Kritizoval hříchy a bylo mu jedno, zda hovoří k prostému člověku nebo k muži, který měl tehdy v jeho zemi největší moc. Věděl, že se to Herodovi nelíbí, a přestože tušil, že v jeho případě narazí, neuhnul a řekl panovníkovi to, co potřeboval slyšet.
V životě jsem už mnohokrát musel pronést kritická slova na adresu těch, kteří byli „výš“. Někteří kritiku přijali a ještě poděkovali, jiní ze mne udělali svého nepřítele. Ne vždy ale byla vina jen na druhé straně. Někdy jsem zpětně musel přiznat, že kdybych zvolil jiný čas a lepší slova, mohlo to dopadnout úplně jinak.
Občas se ptám: „Má kritika cenu, když při ní riskuji, že nebudu pochopen?“ Docházím k závěru, že smysl má, přestože vždy nesplní svůj účel a nevede ke změně či nápravě.

Bože, dej mi odvahu, pokud budu muset „kritizovat nadřízené“. A dej mi i vhodná slova, aby pochopili, že jim nechci ublížit, ale jde mi jen o nápravu. No, a pokud narazím, pomoz mi to snést.

Vlastimil Fürst - Vydrž, stojí to za to! 14. září 2018 Zamyšlení