<< >>

Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: „Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?“ A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. – Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru. (Matouš 18,31–35)

Třetí dějství završuje Ježíšovu odpověď Petrovi na otázku týkající se odpouštění. Morálním poučením z tohoto příběhu je, že máme být právě tak ochotní odpustit druhým, jako je Bůh ochotný odpustit nám (verš 33). Se stejnou lekcí se setkáváme v Kázání na hoře, kde Ježíš říká: „Jestliže (však) neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení“ (Matouš 6,15).
Mnoho lidí vede toto podobenství k názoru, že nelze jeho ostrý kontrast brát doslova. Ale je to právě tento kontrast, jenž nám pomáhá pochopit nejen šíři Boží milosti, ale také míru milosti, kterou Bůh od křesťanů očekává.
Dluh ve výši 10 tisíc talentů je astronomický. Jeden talent se rovná 6 000 denárů. Tento dluh představuje 60 milionů denních mezd. Člověk může odpracovat za sto dnů dluh ve výši sta denárů, ale i kdyby pracoval sedm dnů v týdnu, trvalo by to více než 164 tisíc let, než by splatil tak vysoký dluh.
Můžeme si to názorně představit i takto: Sto denárů člověk může nosit v kapse. Kdyby však chtěl přinést 10 tisíc talentů, vyžadovalo by to armádu přibližně 8 600 nosičů, z nichž každý by nesl třicetikilogramový pytel s mincemi, a pokud by nosiči stáli v řadě metr od sebe, jejich zástup by byl dlouhý skoro osm kilometrů.
William Barclay pěkně shrnuje smysl tohoto kontrastu v následujících slovech: „Nic, čeho se může někdo dopustit vůči nám, nesnese v žádném ohledu srovnání s tím, čeho jsme se my dopustili vůči Bohu. A pokud nám Bůh odpustil dluh, který vůči němu máme, pak my musíme odpouštět svým bližním dluhy, které oni mají vůči nám. Nic z toho, co máme odpustit, ani vzdáleně nesnese srovnání s tím, co bylo odpuštěno nám.“
Taková byla odpověď na Petrovu otázku ohledně hranic odpouštění. Jak pro něj, tak i dnes pro nás platí, že odpovědí není počítání ani vyvíjení nějakého výjimečného morálního úsilí. Odpovědí je sklonění hlavy ke kříži a pohled na Krista, jenž splatil náš dluh, abychom mohli být svobodní.

Pomoz mi, Otče, abych měl při svém dnešním jednání s druhými Tvoje srdce a Tvoji lásku.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 7. července 2019 Zamyšlení