<< >>

S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven [deset tisíc talentů; KMS]. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: „Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!“ Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. (Matouš 18,23–27)

Ježíš věděl, že Petr z jeho jednoduché odpovědi nepochopí, o co se ve 490 odpuštěních jedná. Proto přichází s příběhem, který je součástí jeho odpovědi na apoštolovu otázku a ilustrací toho, co měl na mysli.
V podobenství o nemilosrdném služebníku (Matouš 18,23–35) vystupují tři hlavní postavy: král (Bůh), služebník, jemuž byl odpuštěn astronomicky vysoký dluh (vy a já), a další služebník (soused, manželka, manžel, děti, bratr či sestra z církve), jenž dluží prvnímu služebníku (vám a mně) částku, kterou lze vrátit.
Podobenství má tři dějství. V prvním jednání se nachází první služebník v králově audienční síni, kde mu panovník odpouští obrovský dluh. Nešlo pouze o hodně peněz – jednalo se obrovskou částku, dluh, jenž nikdy nemohl být splacen.
Deset tisíc talentů nám mnoho neřekne, protože neuvažujeme v dobových reáliích. Jak veliká to byla částka, pochopíme teprve tehdy, když se dozvíme, že společný roční rozpočet Edómu, Judska a Samaří činil pouhých 600 talentů. A roční rozpočet pro relativně prosperující Galileu byl 300 talentů.
Když Ježíš poznamenává, že „mu je nemohl vrátit“, říká čistou pravdu. Nebylo reálné, aby jednotlivec byť jen začal splácet dluh ve výši deseti tisíc talentů.
Nyní se v podobenství projeví čistě lidská logika – dejte dlužníkovi, co si zaslouží. Po vyřčení spravedlivého trestu však padá služebník na kolena a prosí krále, aby mu poskytl určitý čas ke splacení dané částky. Neuskutečnitelnost tohoto plánu musela být zřejmá i prosícímu služebníkovi.
V tomto bodě do podobenství vstupuje Boží logika. Král kajícnému prosebníku odpouští. Je to projev Boží milosti: dávat lidem ne to, co si zaslouží, ale co potřebují.
My Petrové nemáme až do této chvíle s příběhem žádný problém. My přece máme rádi, když se nás dotýká Boží milost. S vědomím Boží milosti se nám lépe spí a každý den Bohu děkujeme za tento jeho mimořádný dar. A tak je to správně.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 5. července 2019 Zamyšlení