<< >>

Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: „Zaplať mi, co jsi dlužen!“ Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: „Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!“ On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. (Matouš 18,28–30)

Ve druhé scéně podobenství se kulisy mění. Božsko-lidskou perspektivu střídá vztah mezi dvěma lidskými bytostmi. A právě v této scéně se my Petrové dostáváme do problémů.
Povšimněme si té zvláštní dynamiky. Právě jsem se zdvihl ze svých kolenou a jsem díky plné jistotě Božího odpuštění ve velmi dobrém rozpoložení. Až dosud je to dobré.
O deset minut později však narazím na chlápka, který se mi už několik týdnů vyhýbá. A má pro to dobré důvody – dluží mi peníze, a jsem tak posledním člověkem, kterého by chtěl potkat.
Nejedná se o nikterak malou částku. 100 denárů představuje stodenní mzdu, přibližně třetinu ročního příjmu. Dokonce i při minimální mzdě 73 Kč/hod by to při stovce osmidenních pracovních dnů dnes činilo skoro šedesát tisíc korun. Taková částka tvoří v mém ročním rozpočtu nezanedbatelnou část. Chci zpátky své peníze – a chci je hned. A tak jej chytnu pod krkem a přikážu mu, aby mi zaplatil, nebo uvidí.
Jaká je odpověď? Pád na kolena, prosba, abych měl trpělivost, a slib, že uhradí, co mi dluží.
To mi ale nestačí. Už mám toho vychytralého chlapíka právě dost. Přišel čas, aby byl dán průchod spravedlnosti a věc se urovnala. Měl jsem s tím týpkem až příliš velkou trpělivost, teď dostane, co si zaslouží.
Ve druhém dějství Kristova podobenství o odpuštění se setkáváme s lidským úhlem pohledu. Ten člověk využil moji míru odpuštění až po okraj. Dosáhl meze odpouštění, a proto jej mohu konečně „odstřelit“ svým spravedlivým hněvem. Přišel čas, abych jej vydal zákonnému potrestání.
Přitom zcela přehlížím skutečnost, že jeho prosba o milost je téměř dokonalou ozvěnou mé nedávné modlitby k Bohu. Právě „zapomínám“, že peníze, které mi dluží, jsou ve skutečnosti součástí mého dluhu vůči Bohu.
Proč se ale zabývat takovými detaily, když mám pravdu a druzí se mýlí? Je jenom spravedlivé, aby se jim z mých rukou dostalo toho, co si zaslouží. Nebo ne?

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 6. července 2019 Zamyšlení