<< >>

Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Vyjídáte domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb; proto vás postihne tím přísnější soud. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami. Mt 23,13-15

Při čtení Ježíšových „běda“ na adresu farizeů a zákoníků nám hrozí jedno nebezpečí. V myšlenkách se můžeme zaměřit na jejich kritiku a přitom zapomenout, že Ježíš tím chce něco říci i nám.
Připomeňme si další tři „běda“, která Ježíš vyslovuje na adresu duchovních vůdců Izraele: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Vyjídáte domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb; proto vás postihne tím přísnější soud. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami“ (Mt 23,13-15).
Hlavní myšlenku tohoto oddílu jsem se pokusil vyjádřit v nadpise. Farizeové a zákoníci se pasují do role vůdců, kteří lidem pomohou najít cestu k Bohu. Ale protože sami vlastně Boha neznají, nemohou k němu dovést ani ty, kdo se stanou jejich žáky.
Při rozjímání nad tímto textem se mi vybavil pojem Babylón. Název tohoto města pochází z akkadského základu „Bab-ilu“. Pokud bychom se toto jméno pokusili přeložit do češtiny, vyšlo by nám „Brána boží“ nebo také „Brána k bohu“.
Krásné jméno. Když se ale podíváme do Bible, hodnocení už tak krásné není. Apoštol Jan zaznamenal v knize Zjevení následující poselství nebes: „Druhý anděl volal: ‚Padl, padl veliký Babylón, který opojil všechny národy svým smilstvím a dal jim pít z poháru hněvu’„ (Zj 14,8).
Babylón se stal synonymem odpadnutí od Boha nebo dokonce termínem popisujícím vědomou vzpouru proti Bohu. Proto jsme nebesy vyzýváni, abychom svůj postoj k problematice Babylónu jasně vyjádřili nejen svými ústy, ale i svým jednáním: „A slyšel jsem jiný hlas z nebe: ‚Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy…’„ (Zj 18,4).
Nechejme nyní stranou historii Babylónu i výklad toho, kdo je tímto jménem popisován ve Zjevení. Spíše se zamysleme nad tím, kam by došli lidé, kteří by se vydali v našich stopách. Přivedly by je k Bohu? Vedl by je náš příklad až k bráně do Božího království?
Babylón, o kterém píše apoštol Jan, má s Ježíšovým popisem farizeů a zákoníků mnoho společného. Duchovní vůdcové si ze svého náboženství udělali výnosný kšeft. Bohatli dokonce na úkor vdov, nejchudší vrstvy tehdejší společnosti. Do apokalyptického Babylónu patří každý, kdo se rozhodne zneužívat víry druhých k vlastnímu prospěchu.
Říká se, že všechny cesty vedou do Říma, ale do nebe vede jen jedna. V Bibli je nazývána „úzkou cestou“. Pokud chceme vést lidi k Bohu, neměli bychom zapomínat, že s nimi půjdeme po úzké cestě, která nebyla nikdy moc populární.

Pane, vyveď mne z Babylónu, který se tváří, jako by byl bránou k Tobě. Doveď mne, prosím, k té skutečné bráně, která vede k Tobě.

Vlastimil Fürst 4. listopadu 2014 Zamyšlení