<< >>

Šťastní jsou ti, kteří pro sebe nic nevymáhají, vždyť jim Bůh dá celou zemi. Matouš 5‚5; SNC

„Líná huba, holé neštěstí!“ Znáte toto přísloví? Mám dojem, že se nám může jevit stále pravdivější, protože ten, kdo dokáže dobře mluvit, to má v životě snadnější.
Také v Ježíšově době se mělo za to, že ti, kteří se umějí hlasitě dožadovat svých práv, se mají lépe než ti, kteří se raději stáhnou a mlčí. Židé dokonce věřili tomu, že „obratná ústa“, která dokážou obhájit cokoliv, jsou Božím požehnáním.
Do tohoto prostředí Ježíš prohlásí, že cestou ke štěstí jsou i ústa, která se hlučně nedomáhají svých práv, ale někdy raději mlčí, aby ještě nestupňovala napětí, které je už i tak dost vysoké. V Českém ekumenickém překladu můžeme číst: „Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.“
I dnes je na tom většinou lépe ten, kdo umí prásknout do stolu, zařvat, „zvednout“ ten správný telefon… Platí i dnes Ježíšova slova? Nebo platí, že se má lépe ten, kdo si dokáže vynutit všechna svá práva?
Možná se to tak jeví a je to i příjemné, když prosadím svůj názor. Život mne ale učí, že takové štěstí nemá dlouhé trvání. Člověk se hned musí začít bát toho, že přijde někdo, kdo do toho stolu udeří silněji…
Učím se umění ustoupit do pozadí a dát prostor i těm druhým. Co když mají pravdu? Bez naslouchání to nezjistím.

Pane Ježíši, obdivuji, že jsi dokázal mlčet v situacích, kdy bych se já domáhal svého práva. Uč mne poznat, kdy je lepší mlčet.

Vlastimil Fürst - Vydrž, stojí to za to! 4. října 2018 Zamyšlení