<< >>

Přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: „Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!“ … Když Ježíš vstoupil do domu toho představeného a uviděl hudebníky a hlučící zástup, řekl: „Jděte odtud! Ta dívka neumřela, ale spí.“ Oni se mu posmívali. A když byl zástup vyhnán, vešel Ježíš dovnitř, vzal dívku za ruku a ona vstala. Pověst o tom se rozšířila po celé té krajině. (Matouš 9,18–26)

Když je člověk zoufalý, je odhodlán k čemukoliv. To platilo i pro představeného synagogy, který se jmenoval Jairos (Lukáš 8,41).
Jairos by se za normálních okolností procházel důstojným krokem a rozvážně hovořil s těmi, se kterými by se setkal. Udržoval by si respekt. Jeho společenskou prestiž bylo třeba chránit.
Se smrtí jeho dcery se všechno změnilo. Jairos se dozvěděl, že ve městě je prorok, který uzdravuje lidi. Možná dokáže něco udělat i se smrtí, doufá. Jairos háže veškerou svoji důstojnost za hlavu a před přihlížejícími sousedy a kolemjdoucími se vrhá do prachu cesty k Ježíšovým nohám. Jak poznamenává N. T. Wright: „Kdo by se staral o svoji důstojnost, je-li v sázce život jeho dcery.“
Ježíš rozpoznává Jairovu klíčící, ale chvějící se víru a odpovídá: „Neboj se, jen věř!“ (Marek 5,36) Přítomný čas tohoto řeckého imperativu znamená: nepřestávej věřit, drž se víry, nezoufej a nevzdávej se.
„Jen věř.“ A Jairos to učinil a následoval Ježíše k sobě domů. Tam se setkali tváří v tvář s „odbornicemi na smrt“, najatými profesionálními plačkami, které se vysmály Ježíšovu prohlášení, že „dívka neumřela, ale spí“. Plačky věděly, jak vypadá smrt. A také věděly, že mrtví se nazpátek do života nevracejí.
Ale Ježíš, který praktikuje „umění ignorace“, dělá nemožné. Bere dívku za ruku a říká jí, aby vstala. Tím ukazuje, že má moc i nad smrtí samotnou.
Toto učení patří k nejdůležitějším novozákonním učením. Vyvrcholením celého evangelijního příběhu je, když sám Ježíš zvítězí nad smrtí a vstane z hrobu. A středobodem pozemských dějin bude, když Ježíš přijde podruhé, aby vzkřísil mrtvé (1. Tesalonickým 4,13–18; 1. Korintským 15,51–54).
Vzkříšení dcery představeného synagogy je Ježíšovou první demonstrací toho, že se křesťané nemusejí ničeho bát, dokonce ani smrti – že mají veškeré důvody pro to, aby mu důvěřovali. Proč? Protože to, co učinil pro Jairovu dceru, nakonec udělá pro úplně každého ze svých následovníků.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 27. března 2019 Zamyšlení