<< >>

Ať mi udělají svatyni a já budu bydlit uprostřed nich. Uděláte všechno přesně podle toho, co ti ukazuji jako vzor svatého příbytku i vzor všech bohoslužebných předmětů. Exodus 25‚8.9

Ruské matky prý učily své děti ve třicátých letech minulého století modlitbám k Leninovi. Idea komunismu jim vzala Boha, a tak hledaly nový objekt uctívání.
Hospodin vybízí Židy, aby mu postavili svatyni, protože s nimi chce bydlet. Přeje si, aby mohli sledovat jeho jednání, a díky tomu ho pak mohli uctívat jako svou nejvyšší autoritu.
Lidé rádi něco nebo někoho uctívají. V době mého dospívání se v příloze Rudého práva objevila básnička, ze které si pamatuji jen malý kousek: „Ruský soudruhu Lenine, ležíš tam v mramorovém hrobě; kousíček uhni, soudruhu Lenine, já si tam lehnu k tobě!“ Co vy na to?
Možná se nad tou básní usmějeme. Spíš bychom se měli ptát: „Jsme dnes lepší?“ Znám lidi, kteří věří, že na Marsu žijí malí zelení mužíčci s tykadly na hlavě. Pro zelené je svatyní příroda, pro pivaře hospoda, v níž čepují dobré pivo. Zmíním ještě sport, v němž je dnes toho posvátného uctívání nejvíc.
Hospodin si přeje, aby Židé uprostřed tábora vyhradili místo k setkávání. Svatyni, kde se bude zjevovat jeho sláva. Nabízí jim uctívání Boha, který jim vrátil svobodu a stále je chrání. Mají si vybrat, koho budou uctívat a komu se klanět.
Také já mohu dát Stvořiteli místo ve středu svého života. Získám jistotu, že na to, co mne čeká, nezůstanu nikdy sám.

Bože, každý se nakonec někomu nebo něčemu klaní. Já se chci klanět Tobě. Udělej si svatyni v mém nitru.

Vlastimil Fürst - Vydrž, stojí to za to! 9. května 2018 Zamyšlení