<< >>

A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu. (Matouš 10,42)

Až příliš mnoho z nás vidí věci přesně naopak, než jsou. Uvažujeme o velikosti v Božím království jako o vykonání nějakého namáhavého úkolu pro Pána. Možná si myslíme, že jde o to, abychom měli v hlavě co nejvíce inspirovaných veršů a tím i biblickou odpověď na každou otázku, kterou nám kdo položí. Anebo se domníváme, že jde o správný průběh bohoslužby, trávení hodiny denně s Ježíšem na modlitbách anebo vynaložení mimořádného úsilí v misijních aktivitách.
Na toto téma koluje nespočet různých teorií. Většina z nich nejenže klade naše „já“ do středu onoho „velkého“ projektu, ale zcela se míjí cílem. Pravé křesťanství, jak jsme si ukázali již dříve, je ochota nechat Ježíše, aby se svým srdcem naplněným láskou projevoval každý den v našem životě. Body vyjmenované výše mohou anebo nemusí být významné, v závislosti na tom, jaký k nim máme vztah, ale něco tak jednoduchého jako podání sklenice studené vody žíznícímu je důležité vždy.
Naše náboženské představy se dostávají do problémů, když se snažíme oddělit Ježíšova dvě velká přikázání. Snažíme se uctívat Boha svým srdcem, duší a myslí (Matouš 22,37), ale pak se necháme unášet svým životem bez toho, že bychom své bližní milovali jako sami sebe (verš 39). A někdy jsme k nim dokonce, a to v Kristově jménu, tvrdí a krutí – když nedělají to, o čem si myslíme, že je správné.
V tom děláme stejnou chybu jako náboženští fanatici napříč staletími. Starověcí Židé byli právě takoví. Byli nadšeni vnější stránkou náboženství, ale zapomínali na to, co by měla vykonat v jejich životech. Micheáš se ptá: „Jak předstoupím před Hospodina? S čím se mám sklonit před Bohem na výšině?“ Odpovědí nebylo přinesení nějakého velkého daru. „Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem“ (Micheáš 6,6.8). I Jakub píše, že „pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa“ (Jakub 1,27).
Je až příliš mnoho takových, kteří excelují v „neposkvrněné“ části tohoto textu, ale nevšímají si jeho zbytku. Ježíš takový nebyl. Denně se musel utkávat s „neposkvrněnými“ farizeji. A právě v tomto kontextu přichází se svojí teologií číše studené vody. Lidé, kteří žijí Ježíšovým životem lásky, naleznou svoji odměnu v Božím království.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 19. května 2019 Zamyšlení