<< >>

Odmítli poslouchat a ani si nevzpomněli na divuplné skutky, které jsi pro ně činil. Byli tvrdošíjní a vzali si vzdorně do hlavy, že se vrátí do svého otroctví. Ty jsi však Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný, proto jsi je neopustil. Nehemjáš 9‚17

Nehemjáš píše o lidech, kteří jsou přímo ukázkovým příkladem lstivosti, převrácenosti i nestálosti lidského srdce. Navzdory zkušenostem a očividným Božím činům vědomě odmítají naslouchat Božím příkazům a nařízením, ba přímo se jich štítí. Slovo Páně se jim stává odporné a nepříjemné. A když si zacpávají uši, aby Boží slovo neslyšeli, tak si zakrývají i oči, aby ho ani neviděli. Na neobyčejné a neopakovatelné zázraky raději ani nevzpomínají.
I vůdce je třeba vyměnit, aby nekázal, nenapomínal, nevedl a nepřipomínal. Vše, co je spojeno s Bohem, je nežádoucí, je třeba to vytěsnit. Lidské srdce přece ví, co je pro ně nejlepší: Návrat do Egypta, do země česneku, cibule, dýní a ryb. Do domu odporu, vzpoury, vzpurnosti vůči Pánu. Do domu vysněné „svobody“, do otroctví.
Pokud by nezazněl výčet Božích vlastností, ztratilo by lidstvo naději. Bůh se nás ale tak levně nevzdává, není jako my.

Pane, pohled na Tvůj charakter nám přináší vánek naděje. Díky.

Jozef Kučera

...na Tebe s důvěrou čekáme! 14. ledna 2020 Zamyšlení