<< >>

Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. (Matouš 5,6)

Se čtvrtým blahoslavenstvím se úhel pohledu mění. Doposud se první dvě dotýkala naší lidské slabosti a hříchu, od kterého se odvracíme, a třetí zmiňovalo pokoru křesťana uvědomujícího si své slabosti. Čtvrté blahoslavenství je jiné: obrací se totiž k pozitivnímu aspektu křesťanství. Hovoří o touze po tom, abychom měli vztah s Bohem v pořádku a projevovali jeho spravedlnost.
Křesťanský život je něčím víc než jen pláčem nad minulými hříchy. Je intenzivní touhou po přítomné i budoucí spravedlnosti.
Čtvrté blahoslavenství přináší jedno z velkých biblických zaslíbení. Ti, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, „budou nasyceni“. Není zde řeč o tom, že „mohou být“, ale že „budou“ nasyceni. To je dobrá zpráva, která patří k základům Nového zákona.
Spravedlnost má vícero významových odstínů. Ve čtvrtém blahoslavenství ji můžeme vztáhnout jak na snahu urovnat svůj vztah s Bohem, tak i na touhu podobat se Bohu ve svém charakteru.
V obou těchto snahách však zoufale selháváme. Pavel na rovinu poznamenává, že „všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“ (Římanům 3,23). Je třeba přiznat si tuto skutečnost a nic si nenalhávat. Toto přijetí své chybující podstaty je spojeno s chudobou ducha a zármutkem nad hříchem. Ti, které vede Duch svatý, mají hluboké uvědomění si toho, jak jsou nehodní – a že nejsou schopni s tím nic udělat. A právě ve světle této naprosté beznaděje se Pavel raduje, že jsme „ospravedlňováni zadarmo jeho milostí“ (verš 24).
Umístění čtvrtého blahoslavenství mezi těmi, která se zabývají vztahem člověka k Bohu (Matouš 5,3–5), a těmi, která vyzdvihují jeho odpovědnost vůči druhým lidem, naznačuje, že spravedlnost v blahoslavenstvích je něčím více než jen ospravedlněním z víry. Otevírá také otázku, jak přejmout Boží charakter, což naznačuje skutečnost, že příjemce ospravedlňující Boží milosti Bůh obratem vysílá, aby sloužili světu tím, že budou milosrdní (verš 7).
Nasycení spravedlností se tedy váže jak k ospravedlnění, tak k posvěcení. Kristovo evangelium nás nejenom zachraňuje před trestem za hřích, ale také vysvobozuje od jeho panování v našem každodenním životě. Namísto toho, abych pomlouval a nenáviděl, mě Bůh vede k tomu, abych se stal tvůrcem pokoje (verš 9). Namísto smyslných myšlenek touží Bůh naplnit mé srdce čistotou (verš 8). Bůh chce, abych se mu svým charakterem podobal. V důsledku slovo „spravedlnost“ ve čtvrtém blahoslavenství překlenuje obě poloviny všech blahoslavenství.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 23. února 2019 Zamyšlení