<< >>

„A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. Někteří z nás pak odešli ke hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?“ Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. (Lukáš 24,21–27)

Šlo o biblickou hodinu, které bych se také rád zúčastnil. Setkáváme se zde se samotným Pánem, jak vysvětluje smysl Starého zákona ve světle událostí, jež byly později zaznamenány v Novém zákoně. Tento Ježíšův výklad nám připomíná, že chceme-li skutečně porozumět jeho životu a poslání, potřebujeme k tomu celou Bibli, a že nejlépe se dá Starému zákonu porozumět, když je vykládán pohledem Nového zákona. Bůh má jednu spásnou zvěst, která se prolíná celou Biblí. V hebrejských písmech je jen nastíněna, přímo se jí pak zabývá Nový zákon.
Nevíme přesně, které starozákonní oddíly Ježíš použil při této své biblické hodině, zaměřené na mylné představy, jež si o něm a jeho poslání udržovali jeho následovníci. Jedním z hlavních bodů ale jistě bylo vyložení smyslu obětního beránka, jenž stál ve středu židovské bohoslužby.
Již Jan Křtitel prohlásil, že Ježíš je Beránek Boží, který snímá hřích světa (Jan 1,29). Pro Židy, včetně Ježíšových učedníků, však bylo skoro nemožné porozumět smyslu tohoto výroku. Neočekávali přece Mesiáše, jenž zemře za jejich hříchy, ale vítězného krále – osvoboditele. Ve světle Golgoty a vzkříšení ale nabýval Starý zákon nového významu.
Pasáží, jíž se Ježíš nepochybně dotkl, byl Izajáš 53, kde se mluví o Božím služebníku, jenž bude odmítán a opovrhován, který na sebe vezme naše bolesti, bude „raněn pro (naši) nevěrnost“, „počten mezi nevěrníky“, ponese hříchy mnohých, zemře se svévolníky a bude pohřben s boháčem.
Najednou do sebe všechno začalo zapadat. Tito dva muži začali pohlížet na spásu, Mesiáše a Starý zákon novými zraky. Jejich oči se otevřely a srdce zahořela. Ježíš už nebyl falešnou nadějí, nýbrž vzkříšeným Pánem. Bible samotná obsahovala klíč jak k jejich malomyslnosti, tak k jejich vítězné budoucnosti. Nyní viděli Ježíše, Beránka Božího, jako ústřední postavu Písma, a to od jeho začátku až do konce.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 4. listopadu 2019 Zamyšlení