<< >>

Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře. Mt 5,23-26

„Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře“ (Mt 5,23-26).
Často slýchám (a někdy to i sám říkám), že „čas všechno spraví“. Ježíš nás z tohoto omylu vyvádí. Pokud se jedná o vztahy, čas většinou nic nespraví. I když máme pocit, že jsme na problém zapomněli, je v nás a čeká, až přijde vhodný okamžik, aby znovu vyplaval na povrch a spojil se s dalšími neřešenými problémy.
Jako křesťané občas podléháme pokušení řešit neřešené problémy ve vztazích zvýšenou náboženskou aktivitou. Účastníme se všech aktivit v církvi, přinášíme velké dary… Pokoušíme se tak uklidnit svědomí, které nám stále znovu a znovu připomíná, že někdo čeká na naši omluvu nebo na splacení dluhu, který u něj máme.
Mnozí lidé se snaží své svědomí uchlácholit tím, že se zapojí do charitativních akcí. Ti slavnější a bohatší založí nadaci, která dělá spoustu užitečných a potřebných aktivit. Ježíš varuje, že jedno ani druhé problém nevyřeší. Na příkladu oběti ukazuje, že nemá smysl obětovat, pokud vím o někom, kdo se na mne hněvá a komu jsem ublížil. To jediné, co může problém vyřešit, je má prosba o odpuštění, smíření a nápravu. Teprve pak má moje oběť smysl.
Ježíš uvádí ještě jednu důležitou skutečnost. Říká: „Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“
Pokud nemám v pořádku vztah se svým bratrem, neměl bych nápravu odkládat. Mohlo by se stát, že nakonec vše vyřeší soud, a já zaplatím daleko víc, než by mě to stálo dnes.
Existuje ale ještě horší varianta. Můj bratr může zemřít – s pocitem křivdy a oprávněným hněvem vůči mně. A já pak budu muset až do smrti žít s vědomím, že jsem promrhal příležitost k nápravě a usmíření.
Dnes je vhodný čas k dohodě s těmi, kterým jsem ublížil. Zítra již může být pozdě.

Pane, děkuji Ti, že mi připomínáš dobu milosti pro vztahy s mým bližním. Děkuji, že mi také nabízíš odvahu k řešení. Pomoz mi udělat první krok. A dej prosím druhé straně sílu přijmout mou prosbu o odpuštění a nápravu toho, co jsem pokazil.

Vlastimil Fürst 9. února 2014 Zamyšlení