<< >>

Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly. Ozeáš 6‚6

„Uvědom si, že jako křesťan musíš pomáhat každému člověku, který tě požádá o pomoc!“ Tuto větu mi nedávno napsal jeden čtenář mého blogu.
Přiznám se, že otázka pomoci je téma, nad kterým uvažuji velice často. Nakonec život na „faře“ mi k tomu dává spoustu námětů. Spousta lidí je přesvědčená, že každý kněz má doma „státní tiskárnu cenin“ nebo alespoň mincovnu.
Jak to myslí Tvůrce v textu zaznamenaném prorokem Ozeášem? Opravdu mám každému „potřebnému“ splnit jeho přání? Stačí použít selský rozum, aby bylo jasné, že to není možné, a proto to Stvořitel po mně ani nechce.
Mnozí lidé berou „pomoc druhým“ jako oběť, kterou platí za své hříchy, aby si zajistili „věčnost“. Stejně to dělali i Židé v Ozeá­šově době. Chtěli si tím koupit Boží přízeň.
Prorok obrací naši pozornost k milosrdenství. Co to je? Při hledání odpovědi mi pomohla otázka: „Je Bůh milosrdný? Tak proč mi nesplní vše, oč ho ve svých modlitbách prosím?“ Skutečné milosrdenství totiž neovlivňují jen emoce, ale dokáže zapojit obojí – myšlení i emoce.
Být milosrdným není snadné. Hrozí totiž dva extrémy. Bez emocí se z mé pomoci stane časem nepříjemná oběť. Bez rozumu se zase já časem stanu obětí těch, kteří budou mou pomoc zneužívat. Proto potřebuji obojí – moudrost i lásku.

Bože, prokazovat skutečné milosrdenství je tak těžké. Pomoz mi, prosím, propojit i dnes Tvou moudrost s Tvojí láskou.

Vlastimil Fürst - Vydrž, stojí to za to! 18. srpna 2018 Zamyšlení