<< >>

Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Lukáš 23‚33.34

Umění odpouštět je jedním z léků na spoustu nemocí moderní doby. Problém je ale v tom, že tento lék nekoupíme v žádné lékárně a v běžné škole se tento předmět nevyučuje.
Odpuštění je jedním ze základních pilířů křesťanství. Chceme-li přesně vědět, o co při něm jde, uděláme nejlépe, když se budeme učit od Ježíše.
Ten ve chvíli, kdy visí na kříži, nemyslí na sebe, ale na lidi stojící okolo. Většina z nich podlehla davové psychóze. Podle Ježíše vlastně ani nevědí, co dělají, když teď oslavují jeho ukřižování. Proto říká: „Otče, odpusť jim. Většina z nich si brzy uvědomí, co udělali, a budou toho litovat.“
Pro mne osobně jsou tato slova velice důležitá. Nejsem lepší než Židé stojící okolo kříže. I já se čas od času nechám „strhnout davem“ k něčemu, co bych s jasnou hlavou nikdy neudělal. A právě ve chvíli, kdy si svůj omyl uvědomím, jsou pro mne tato Ježíšova slova balzámem na mé bolavé nitro.
Ta slova mne ale vedou k tomu, abych si uvědomil, že ne vždy, když mi druzí ubližují, vědí, co dělají. Možná i oni podlehli tomu, co o mně tvrdil někdo, kdo mne nemá rád. Pokud si chci vzít příklad z Ježíše, pak by i tito lidé měli slyšet v mé modlitbě: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají…“

Bože, když mi někdo ublíží a já toužím po pomstě, naplň mé nitro raději Tvou odpouštějící láskou, která mi vrací pokoj.

Vlastimil Fürst - Vydrž, stojí to za to! 9. listopadu 2018 Zamyšlení