<< >>

Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. (Matouš 10,28)

Znovu zaznívá „nebojte se“! „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou.“ Ti, kteří „zabíjejí tělo“, budou mimo jiné pronásledovatelé, již nakonec vydají několik učedníků na smrt (viz verše 17–23). Tito utlačovatelé sice mohou někoho vydat na smrt, ale nemají moc zlikvidovat člověka na věky. Po smrti a spánku v hrobě (Daniel 12,2) přijde vzkříšení (viz 1. Te­salonickým 4,13–18).
Právě tato naděje na vzkříšení mění zbabělé na nebojácné. Poté, co se učedníci setkali se vzkříšeným Kristem, jenž prohlásil, že má klíče od smrti i hrobu (Zjevení 1,18), a uvědomili si, že díky Ježíšově vzkříšení oni vstanou také, přestali se čehokoliv bát.
Jejich evangeliem se nestalo pouze to, že Ježíš zemřel, ale že třetího dne vstal (1. Korintským 15,1–4). Jeho vzkříšení bylo zárukou i jejich vzkříšení na konci věků (verše 51–53). Vzkříšený Kristus se stal tématem apoštolských kázání (Skutky 2,24; 3,15; 5,30). Tato naděje zbavila učedníky strachu. Nebáli se, protože jejich nepřátelé sice mohli zničit jejich těla, ale nemohli je zlikvidovat jako jedince. Díky naději na vzkříšení z nich neměli strach.
Na druhé straně je tady někdo, koho bychom se bát měli. To je ten, „který může duši i tělo zahubit v pekle“ – Bůh sám. Zde je třeba, abychom se podívali na slovo „duše“. Bible se nedrží řecké představy, že jednotlivci sestávají z hmotného těla a nesmrtelné duše. Naopak, nesmrtelnost je charakteristikou samotného Boha (1. Timoteovi 6,16) a nebude přisouzena Kristovým následovníkům dříve než při druhém příchodu Ježíše Krista (1. Ko­rintským 15,51–53).
Duše představuje v Bibli celého člověka. V Genesis 2,7 se uvádí: „Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší“ (Český studijní překlad). Většina překladů překládá hebrejské slovo pro „duši“ jako „živý tvor“ nebo „živá bytost“. Duše není ničím méně a ničím více než živoucí bytostí nebo živou osobou. A je to pouze Bůh, kdo může člověka navěky zahubit, čemuž se říká „druhá smrt“ neboli potrestání bezbožných v ohnivém jezeře, které je na konci milénia zcela zničí.
Vzhledem k tomu, že slouží Bohu, nemusejí se křesťané ničeho bát, a to ani uprostřed těžkostí.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 14. května 2019 Zamyšlení