<< >>

Šťastní jsou ti, kteří mají těžkosti proto, že poslouchají Boha. Jim se otevírá Boží svět. Matouš 5‚1; SNC

V zemích, kde vládne islám, přináší přijetí křesťanství téměř jistotu smrti. Přesto tuto životní cestu volí každý rok desítky tisíc lidí. Jak je to možné? Co je k tomu vede?
Ježíš se v kázání nevyhýbá ani tomuto smutnému osudu mnoha milionů křesťanů, kteří byli ochotni v posledních dvou tisíciletích pro svou víru obětovat dokonce i život. Navzdory těžkostem a ztrátám jim to ale podle Ježíše přináší štěstí. To lze jen stěží pochopit.
V Ježíšových slovech je naznačeno něco zvláštního. Člověku, který trpí, protože „poslouchá Boha“ víc než světské autority, se otevírá „Boží svět“. Něco podobného zažil Štěpán, první mučedník, krátce předtím, než ho usmrtily kameny rozzuřených Židů. Svým katům říká: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží“ (Sk 7‚56). A pak, přestože ho trefují kameny vrahů, ještě zvolá: „Pane, odpusť jim tento hřích!“ (Sk 7‚60). Hned nato umírá.
Mám rád spirituály, písně otroků, kteří na tomto světě neměli žádnou budoucnost. Byli jen kusem v inventáři. Možná i proto spatřili to, co jejich páni vidět nemohli – otevřené okno do vesmíru. Podobně jako Štěpán, i oni uviděli otevřené nebe. Nebyli sobci, a tak se o to s námi podělili v úžasných písních, jejichž poslech ten nádherný pohled zprostředkovává i nám.

Bože, žiji ve společnosti, kde se zatím nemusím bát, že budu trpět pro víru. Dej mi odvahu poslouchat Tě i tehdy, když se to změní.

Vlastimil Fürst - Vydrž, stojí to za to! 9. října 2018 Zamyšlení