<< >>

Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků málo.“ Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň!“ Mt 9,35-38

Když čtu v evangeliích o zástupech nemocných a posedlých lidí, kteří přicházejí za Ježíšem s prosbou o pomoc, je mi z toho vždy smutno. Proč? Vybavují se mi zvláštní zaslíbení, která dal Bůh svému lidu. Třeba to, které Izraelci slyší už v době, kdy putují do zaslíbené země: „Budete sloužit Hospodinu, svému Bohu, a on požehná tvému chlebu a tvé vodě. Vzdálím od tebe nemoc; ve tvé zemi nebude ženy, která by potratila nebo která by byla neplodná; obdařím tě plností let“ (Ex 23,25.26).
Všichni mohli být zdraví do vysokého věku. Mohli žít v jistotě, že je chrání Bůh. V průběhu dějin se ale rozhodli jít svou vlastní cestou. Chtěli uctívat Hospodina i bohy pohanských sousedů. Jejich náboženství se velmi vzdálilo tomu, které na počátku vštěpoval lidem Mojžíš. A výsledek? Bůh nemůže splnit svá zaslíbení. Jeho požehnání zůstává nevyužité.
Matouš vydává svědectví: „Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: ‚Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!’„ (Mt 9,35-38).
Před časem jsem viděl dokument o stádu ovcí, které utekly z ohrady a nenašly cestu zpět. Po několika týdnech je v horách objevili turisté. Ovce vypadaly hrozně. Byly vyhublé, mnohé z nich poraněné a nebylo mezi nimi ani jedno jehně…
Ovce bez pastýře. Tak vidí Ježíš svůj lid. Národ, kterým se chce Bůh chlubit, je pro svou neposlušnost sužován stejnými nemocemi jako lidé v okolí. Spousta lidí v Izraeli je posedlých zlem. Ježíš se jim snaží pomoci, ale dobře ví, že pouhé uzdravení tělesných nemocí nestačí. Pokud Židé nezatouží po uzdravení svých nemocných a prázdných duší, brzy znovu onemocní a jednou stejně zemřou.
V poslední době si stále více lidí uvědomuje, jak vzácné je jejich zdraví. Nemoc znamená absenci v práci, a tím i menší výplatu. Ten, kdo často marodí, mívá pomalejší služební postup. A chronicky nemocný člověk si o práci může nechat jen zdát.
Ještě na počátku minulého století lidé věřili, že věda udělá z naší planety ráj. Prodlouží nám život, zvýší životní úroveň, pomůže nám i v mezilidských vztazích. Pravda, život se nám prodloužil. Na severní polokouli se zvýšila i životní úroveň. Současně se ale také zvýšila kriminalita, přibývá úmrtí na civilizační choroby, rozpadá se stále více manželství, každý se stará hlavně sám o sebe… Když Ježíš vidí podobnou situaci v Izraeli, říká učedníkům: „Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ Svět potřebuje lidi, kteří odmítnou sobectví. Lidi, kteří vědí, že je sobectví může zbavit jen Bůh.

Pane, díky, že neléčíš jen tělesné nemoci. Prosím, abys vyléčil mou nemocnou, sobeckou duši.

Vlastimil Fürst 7. května 2014 Zamyšlení