<< >>

Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých. (Matouš 13,47–49)

V srdci jsem perfekcionista. Nejenže jsem chtěl žít dokonalým (definováno jako bezhříšným) životem, toužil jsem také být kazatelem dokonalého sboru. Když jsem se v devatenácti letech vzdal agnosticismu a obrátil, zastával jsem ideály nejvyššího řádu. To bylo v pořádku, jen nevycházely z biblické reality.
Po několika letech ve funkci duchovního jsem dospěl k závěru, že sbory, ve kterých jsem sloužil, mají opravdu velké problémy. Ani zdaleka nebyly dokonalé! Začal jsem mít i určité pochybnosti o sobě samém. A jaké bylo mé řešení? Odejít. A nejenom odejít, ale studovat filozofii, abych objevil skutečný smysl života. Cítil jsem, že postupně odpadávám od církve a od toho, co jsem chápal jako křesťanství.
Jenže tady byl jeden problém – úniková cesta nefungovala. Po šesti letech studia jsem musel dojít k závěru, že filozofie nepřináší žádné definitivní odpovědi týkající se smyslu života. A vzhledem k tomu, že jsem již při hledání naděje prozkoumal i východní náboženství a ani v nich jsem nenašel uspokojivé odpovědi, byl jsem poněkud zmatený.
Jediné řešení, které jsem si dokázal představit, byl návrat ke šťastnému požitkářství, kterému jsem v devatenácti letech dal vale. Viděl jsem v tom přinejmenším krátkodobý smysl. „Jez, pij a vesel se, vždyť zítra všichni zemřeme.“ „Když máš z toho dobrý pocit, udělej to!“ Ze zkušenosti jsem ale již znal prázdnotu tohoto řešení. A já toužil po nalezení smyslu života.
Mám-li to vyjádřit jemně, byl jsem extrémně frustrovaný. A v tomto bodě mé cesty se přihodily skoro ve stejnou dobu tři věci. Jedna z nich mě zavedla zpět k Matoušovi 13,47–49, k podobenství o rybářské síti. Můj židovský učitel mi víceméně náhodou pomohl pochopit, že každé náboženské hnutí se skládá ze skutečných věřících a těch, kteří se pouze připojili, včetně tzv. „kulturních křesťanů“.
Najednou mi to došlo. Proč jsem to neviděl dřív? Ježíš vyřešil část mého problému již před dvěma tisíci lety. Církev vždycky byla a až do konce bude směsicí těch, kdo skutečně věří a vzdali se všeho pro Boží království, a těch, kteří jen hrají jakési divadlo.
Takové byly sbory, které jsem poznal. A s touto myšlenkou jsem nastoupil cestu zpět do církve.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 9. května 2019 Zamyšlení