<< >>

Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. (Matouš 4,1)

Zde se poprvé v evangeliích setkáváme s Kristovým hlavním protivníkem v konfliktu mezi dobrem a zlem. Matouš jej v prvním verši nazývá „ďáblem“, ve 3. verši „pokušitelem“ a ve verši desátém „satanem“ (odpůrcem) – což je jeho vlastní jméno od pádu do hříchu v knize Genesis. Před 4. kapitolou byl ďábel aktivní někde v pozadí, za scénou, jako v příběhu Herodova vraždění nemluvňátek, ale nyní vychází otevřeně do popředí.
Měli bychom si rovněž všimnout, že aktivním činitelem v pokoušení není ani Bůh, ani Duch svatý. Matouš to formuluje velmi opatrně: „Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.“ Jakub jasně učí, že Bůh nikoho nepokouší (Jakub 1,13). Přesto Bůh nechává své následovníky, aby se setkávali s pokušením. Jen tak se může posilovat a rozvíjet jejich charakter. Neměli bychom si tedy myslet, že když se dostáváme do obtížných situací, náš harmonický vztah s Bohem musí být narušen. Vždyť i Kristova pokušení se dostavila těsně poté, co se mu při křtu dostalo velkého duchovního povzbuzení. Boží následovníci nejsou osvobozeni od tlaků tohoto světa. Spíše je jim dána síla, aby dokázali těmto silám odolat (1. Korintským 10,13). Také Ježíš čelil běžným pokušením, stejně jako ostatní lidé. Dokázal však nad nimi zvítězit (Židům 4,15).
Kristova pokušení odhalují samotnou podstatu pokušení. Již dříve jsme si všimli, že vtělený Kristus „sám sebe zmařil“, když přišel na tuto zemi (Filipským 2,5–8). Dobrovolně se vzdal svých božských vlastností a podřídil se podmínkám života, kterým čelíme i my. Zatímco pobýval na zemi, žil Bůh Syn v závislosti na Bohu Otci, stejně jako my (Jan 5,19.30; 8,28; 14,10).
Všimněte si, prosím, že ono sebevyprázdnění bylo dobrovolné. Nikdo Krista nenutil, aby se stal člověkem. Vybral si to sám. A právě v bodě Kristova dobrovolného vzdání se sebe sama nalézáme citlivé místo jeho pokušení. Pokud by se nepříteli podařilo docílit toho, že by se aspoň jednou Ježíš „odvyprázdnil“ a použil svoji „skrytou“ sílu, válka by skončila a satan by se stal jejím vítězem. Ellen Whiteová poukazuje na to, že „pro něj bylo právě tak těžké udržet se na rovině člověka, jako je pro člověka obtížné povznést se nad chabou úroveň své zvrácené povahy a stát se podílníkem Božího charakteru“ (Review and Herald, 1. dubna 1875).
V Kristových pokušeních nalézáme i podstatu našich vlastních pokušení. Skrytým cílem mých každodenních pokušení je přimět mě k tomu, abych se přestal spoléhat na Boha a stal se soběstačným, „bohem“ svého vlastního života.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 9. února 2019 Zamyšlení