<< >>

Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“ On odpověděl: „Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“ On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva. (Matouš 15,23–28)

Severní Galilea nebyla dost daleko od Jeruzaléma. Farizejové jej sledovali až sem. Ježíš však potřeboval čas, aby mohl svým učedníkům dát pokyny před nastávající krizí. Jediným řešením bylo vydat se na pohanská území, včetně Týru, Sidónu a Cesareje Filipovy. Tím se Ježíš dostal i mimo dosah Heroda Antipy.
Jak jsme mohli očekávat, Ježíš se velmi brzy setkal s osobami nežidovského původu. Jednou z nich byla kananejská žena, která jej přišla požádat, aby se smiloval nad její dcerou, jež byla posedlá démony. Ježíš reaguje způsobem, jenž nám připadá hrubý, ale který jeho židovští učedníci jistě očekávali. Ženu zcela ignoruje. Učedníci, kteří se domnívají, že Ježíšovu postoji rozumějí, jej žádají, aby ji poslal pryč.
Ježíš tedy začne ženě vysvětlovat, že byl poslán k Židům. Ta se však nenechá odradit a dále jej úpěnlivě prosí o pomoc. Ježíš jí poté řekne, že není správné pokrm, který je určen dětem, hodit psům. V tu chvíli zahlédne žena paprsek naděje a podpoří svůj požadavek uznáním, že je ochotna být pokládána za psa, jen když se jí dostane požehnání nebeského království.
Ježíš ji bohatě odmění. Nejenže pochválí její víru, ale uzdraví i její dceru. Tato bezejmenná kananejská žena totiž pochopila něco, co učedníci nechápou – že člověk musí být ochoten stát se ničím, má-li vejít do nebeského království.
Nad Ježíšovou zdánlivou tvrdostí vůči této ženě se ještě dnes pohoršuje většina moderních čtenářů Bible. Zde je třeba si uvědomit, že Ježíš doprovázel svá slova i výrazem tváře a řečí těla. V záblesku v jeho očích a v úsměvu v koutku úst viděla žena znamení naděje. Ellen Whiteová poznamenává, že žena „za Ježíšovým zdánlivým odmítnutím viděla soucit, který nedokázal skrýt“ (Touha věků, str. 254).

Pomoz mi, Otče, být k Tobě tak vnímavý a toužit po Tobě právě tak, jak tomu bylo u kananejské ženy.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 15. června 2019 Zamyšlení