<< >>

Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. … Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ … Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky.“ Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!“ (Jan 21,9–17)

Všechno to začalo i skončilo u dvou ohnišť. Před první scénou u ohniště byl Petr nejsebevědomějším ze všech učedníků. Řekl Ježíšovi, že ho nikdy nezklame, že jej bude následovat, kamkoliv cesta povede – dokonce i do vězení nebo na smrt. Prohlásil, že je pro Krista ochoten položit život.
Pak se odehrála situace u ohniště, okolo kterého postávali sluhové velekněze a strážci a zahřívali se (Jan 18,18). Petr se k nim připojil. Osudová chyba. Počínaje touto chvílí bude třikrát Krista stále více zapírat, až nakonec skončí zaklínáním a přísaháním, že Ježíše nezná. Během dnů a nocí plných agonie, které následovaly, si Petr nedokázal odpustit. Zhřešil tak, jak by si to dříve ani nedokázal představit. Kvůli této zradě jej trápí výčitky svědomí. Život se pro Petra změnil na pouhé přežívání.
Druhé ohniště Petrovi připomenulo to první. Samotná vůně ohně v něm vyvolala vzpomínky. Ježíš věděl, co Petr udělal. Věděl to Bůh i učedník Jan. Ale především to věděl Petr. Ani radost ze vzkříšení nemohla rozptýlit pocity viny a zahnat vzpomínky, jež jej pronásledovaly. Pomoci může pouze návrat do stejné situace, tentokrát ale doprovázený odpuštěním a uzdravením.
U tohoto druhého ohniště se opět objevuje číslo tři. Tentokrát se ­ovšem vztahuje ke třem Ježíšovým otázkám a třem zarmouceným Petrovým odpovědím. Oheň praská a číslo tři je připomínkou Petrovy zrady Beránka Božího, který snímá hřích světa (Jan 1,29). K Petrově nevysvětlitelné úlevě tento Beránek snímá jeho hřích. Ježíš ale neříká jen: „To je v pořádku, zapomeň na to.“ Nikoliv. Třikrát znovu povolává svého padlého učedníka k tomu, aby se vrátil do jeho služby.
Tento příběh nese poselství i pro každého z nás. Pokud jsme schopni nějakého duchovního vnímání, pak si jistě ve vzduchu, který vdechujeme, povšimneme určitého zápachu z ohniště. Je tady ale také náš Pán, který je ochoten nám nejenom odpustit, ale znovu nás postavit na nohy.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 17. listopadu 2019 Zamyšlení