<< >>

Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha. (Lukáš 24,50–53)

Zde je další Lukášův popis nanebevstoupení. Ježíš strávil se svými následovníky po vzkříšení čtyřicet dní, kdy jim „mnoha způsoby prokázal, že žije … a učil je o království Božím“ (Skutky 1,3).
Nyní odcházel, zatímco se učedníci ohromeně dívali na to, jak je nesen do nebe. Andělé je ale ujistili, že se pro ně Ježíš vrátí, a to stejně viditelným způsobem, jakým jej viděli odcházet (verš 11).
Kristovo nanebevstoupení rozdělilo jejich životy na dvě části. Znamenalo konec učednictví, období, kdy byli denně vyučováni vtěleným Ježíšem. Znamenalo ale také začátek období, kdy budou ponecháni, aby vedli a starali se o církev svého vzkříšeného Pána.
Lukáš 24,53 uvádí, že poté, co se stali svědky Kristova nanebevstoupení, „se (učedníci) s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha“. Toto vyjádření je nejspíše hodně zdrženlivé. Podle mého soudu museli apoštolové celou cestu zpět do Jeruzaléma doslova skákat radostí a jeden druhému halasně připomínat události posledních několika týdnů. Bylo toho hodně, z čeho se mohli radovat. Mimo jakýkoliv stín pochybnosti si mohli být jisti, že mají přítele v nebi. A nemohli udržet svá ústa zavřená.
Byly tady ale ještě další věci, na které měli myslet. K nanebevstoupení došlo čtyřicet dnů po Velikonocích. Letnice se dostaví padesátý den. Ježíš jim přikázal, aby v mezičase neopouštěli Jeruzalém, ale očekávali zaslíbenou moc Ducha svatého.
Kniha Skutků zaznamenává, že se apoštolové vrátili do Jeruzaléma a „vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali“. Lukáš nám následně sděluje, poté co vyjmenovává učedníky, že „ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry“ (Skutky 1,12–14).
Křesťanství je něčím víc než jen veřejným radováním se v chrámě. Je také modlením se k Bohu v soukromí naší horní místnosti, kdy jej hledáme, abychom získali moc k efektivnější svědecké službě dalším věřícím a světu, který je kolem nás.
Má-li být naše veřejná služba Bohu autentická a vykazovat se mocí a silou, potřebujeme s ním trávit tiché chvíle o samotě.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 23. listopadu 2019 Zamyšlení