<< >>

Šťastní jsou ti, kteří pláčou v zármutku, vždyť Bůh je potěší… Matouš 5‚4; SNC

Štěstí! Jaký obrázek se vám vybaví, když slyšíte tento termín? Objeví se vám před očima plačící dítě?
Ke štěstí a radosti patří úsměv, rozzářené oči a smích. Tak to alespoň vidí většina z nás. Jenomže Ježíš ve svém kázání prohlásí, že šťastní mohou být i ti, kteří mají důvod k tomu, aby plakali. I ve svém velkém zármutku mohou být potěšeni.
Vzpomněl jsem si na citát Jana Wericha, který v jedné divadelní předscéně říká: „Ono může být i trochu smutno, hlavně, když je veselo!“ A také se mi vybavují slova apoštola Pavla, který z vězení, ve kterém byl kvůli své víře, povzbuzuje ty, kteří jsou na svobodě: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ (Fp 4‚4).
Protože žijeme na světě zasaženém hříchem a zlem, musíme počítat i s bolestí, zármutkem a slzami. A právě tehdy si možná daleko víc uvědomujeme naději, že Bůh už brzy porazí zlo a my pak budeme žít na „planetě štěstí“, na zemi, kde bude vládnout dobro, štěstí, úsměvy a smích.
Z vlastní zkušenosti vím, že je to pravda. Mnohokrát mne Bůh „potěšil“, když jsem prožíval ztrátu někoho blízkého. Když jsem prožíval pozvolné „odcházení“ táty, víra mi vracela radost a naději. I po jeho smrti se mohu těšit na to, že ho jednou uvidím znovu v plné kondici, radostného a veselého.

Bože, mnohokrát jsem plakal a slzy mi tekly po tváři. Díky, že jsi mi byl vždy nablízku a dokázal jsi mne potěšit.

Vlastimil Fürst - Vydrž, stojí to za to! 3. října 2018 Zamyšlení