<< >>

Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. (Matouš 10,38.39)

Kříž za Ježíšových časů nebyl žádná legrace – a nešlo ani o náhodný symbol. Ježíš i jeho učedníci dobře věděli, co představuje. V roce 7 po Kr. vedl Juda Galilejský vzpouru proti Římu. Poté, co generál Varus tuto vzpouru potlačil, ukřižoval asi 2 000 Židů. A aby Židé dostali pořádnou lekci, rozmístil Varus tyto kříže podél galilejských cest.
Představa ukřižování člověkem jednadvacátého století nijak zvlášť neotřese.
Nikdy jsme nebyli svědky ukřižování. To pro učedníky neplatilo. Když uviděli hlouček římských vojáků, jak eskortují městem někoho, kdo nese nebo vleče část kříže, věděli, že jde o cestu, ze které není návratu. Věděli, že smrt ukřižováním je tou nejkrutější a nejvíce ponižující smrtí – a že vládnoucí Římané ji velmi rádi a často používají, aby udrželi problematické oblasti, jako byla Palestina, pod kontrolou.
Přesto zde Ježíš říká svým nechápajícím učedníkům, že každý křesťan bude muset nést svůj kříž. Jistě se museli podivovat, co tím myslí. Vždyť přece očekávali, že se jim v jeho vládě dostane vysokých pozic, a ne že budou jako nějací zločinci trpět křižování. I když v této chvíli tomu nerozumí, v následujících letech to pochopí.
Ještě méně pochopitelná byla Ježíšova slova o tom, že nesení kříže vede k životu, že „kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej“.
Co tenkrát bylo matoucí, stane se jasnějším, až Ježíš zakusí svůj vlastní kříž a apoštolové začnou hlásat poselství kříže. Ježíš zde neříká, že každý z nás zemře na skutečném kříži, ale že náš způsob uvažování zaměřený na sebe dojde ke svému konci – a budeme žít pro Boží království spíše než pro své sebestředné a sobecké cíle. Pavel to shrnul v krásném vyznání: „Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne“ (Galatským 2,19.20).
Jedním z životních paradoxů je, že když lpíme na svých sobeckých cílech, nakonec prohráváme. Avšak přijetím života kříže nalézáme věčný život. Když si uvědomíme tuto skutečnost, pak pohrdaný kříž ukončí (ukřižuje) veškerý náš strach.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 18. května 2019 Zamyšlení