<< >>

Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.“ (Lukáš 15,11–13)

Nebyl to zrovna syn, o kterého bych já osobně stál. Ani se nemůže dočkat, až stárnoucí otec konečně zemře, a žádá svůj díl, i když ještě žije.
Byť měl starší syn jako prvorozený obdržet dvojnásobný díl, i podíl mladšího syna představoval pěknou částku. A on měl jasnou představu o tom, jak s ní naloží. Jednak z ní část utratí na hodně vína a tance. A získá svobodu dělat si, co chce a kdy chce. S takovými finančními prostředky už nikdy nebude muset pracovat. A pak jsou tady dámy. Na ty nezapomínejme. A bude jich spousta, aby uspokojily každou jeho potřebu.
Jenže je tu jeden problém. To, co měl na mysli, nemůže realizovat v blízkosti domova, to je jasné. Bude muset odejít „do daleké země“. Konec konců, otcovy zásady mu byly dobře známé.
Zajímavým rysem tohoto třetího podobenství o ztracenosti u Lukáše 15 je, že zde nikdo nikoho nehledá. Proč tomu tak je? Vždyť syn má přece mnohem větší hodnotu než ovce nebo mince.
Je to dáno odlišným typem ztracenosti mladšího syna. Mince nemá vůbec žádný duchovní rozměr. Takoví lidé ani nevědí, že jsou ztraceni. Proto se musí hledat. Ovce už má určitý duchovní rozměr, dost na to, aby si byla vědoma toho, že je ztracena – přestože nemá nejmenší tušení, jak se dostat domů. Proto se musí hledat.
Syn ale duchovní rozměr jednoznačně má. Je si vědom toho, že je ztracený, a ví také, jak se dostat domů. To ale je tou poslední věcí, o kterou by stál. Nalézá se ve stavu vzpoury, a je tedy rád, že se ztratil – dobře si naplánoval, jak si to užije. Tady by hledání bylo k ničemu.
Otec ve své moudrosti ví, že lásku nejde vnutit. Tak to bylo i v mém případě. Ještě si pamatuji onen den, kdy zavolali z námořnictva, a můj otec zjistil, že odcházím z vysoké školy. Následovala pořádná scéna. Co ale chcete dělat s osmnáctiletým mladíkem, který ví vše nejlépe?
Otec v podobenství dělá jediné, co může. Ve své lásce nechává syna odejít, přestože si dobře uvědomuje, že jeho potomek nastupuje na velmi trnitou cestu k tomu, aby zmoudřel.
Mezitím čeká Bůh jako marnotratný Otec na svoji příležitost. Nikdy se nás nevzdává, i když přihlíží tomu, jak rozhazujeme své dědictví.
Nikdy!

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 25. května 2019 Zamyšlení