<< >>

Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: „Pokoj vám.“ Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ (Jan 20,24–27)

Co víme o učedníku Tomášovi? Není toho mnoho. S výjimkou Janova evangelia se jediná zmínka o Tomášovi objevuje v seznamu učedníků. Jan ovšem zmiňuje aspoň několik pasáží, jež nám umožňují poznat jej trochu blíž.
Prvním z nich je verš u Jana 11,16. Ježíš se poté, co se dozvěděl o smrti Lazara, rozhodl jít do Betanie. Tomášova reakce je vypovídající: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“ Tento krátký citát nám o Tomášovi něco sděluje. Dozvídáme se, že Tomáš byl odvážný, ale zároveň také pesimistický. Neočekával, že z této cesty vzejde něco dobrého, přesto byl ochoten Ježíše doprovázet. Jako další vlastnost se u něj projevuje oddanost.
Jediné další místo kromě dnešního oddílu, kde se setkáváme s promlouvajícím Tomášem, je Jan 14,5. Ježíš právě řekl učedníkům, že by si neměli dělat starosti, protože jde, aby jim připravil místo, a pak se vrátí. Své krátké kázání o druhém příchodu uzavřel slovy: „A cestu, kam jdu, znáte.“ Na to Tomáš odpovídá: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ (verše 4 a 5).
Tomáš tím dává najevo, že Ježíš věci dostatečně neobjasnil. Tomáš je člověk, který je ochoten jít dál, ale potřebuje k tomu mít dostatek informací.
A stejný rys projevuje i u Jana 20. Celá situace je tentokrát popsána detailněji a barvitěji. Nacházíme zde Tomáše, který odmítá věřit slovům druhých. Zdá se mu, že to, co říkají, je až příliš dobré na to, aby to byla pravda. Možná se sami vmanévrovali do situace, kdy z touhy po úlevě od bolestných muk uvěřili něčemu, co není pravda. Na povrch opět vyplouvá Tomášova pesimistická povaha s potřebou mít veškeré dostupné informace. Poté, co se setkává se vzkříšeným Ježíšem, i jeho víra dozrává k plnosti.
Někteří z nás připomínají váhavého Tomáše, zatímco další jsou jako impulzivní Petr. Kdybychom byli všichni jako Petr, církev by mohla nabrat špatný směr, neboť by jí chyběly potřebné informace. Kdybychom však byli všichni jako Tomáš, pak bychom se možná nikdy nepohnuli z místa. Má-li být Kristova církev v rovnováze, potřebuje jedince obou typů.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 8. listopadu 2019 Zamyšlení