<< >>

Nikdo nezalátá starý šat záplatou z neseprané látky; nebo se ten přišitý kus ze šatu vytrhne a díra bude ještě větší. Mt 9,16

Ve své odpovědi učedníkům Jana Křtitele používá Ježíš zvláštní přirovnání: „Nikdo nezalátá starý šat záplatou z neseprané látky; nebo se ten přišitý kus ze šatu vytrhne a díra bude ještě větší“ (Mt 9,16).
Každá švadlena ví, že některé látky z přírodních materiálů se při prvním vyprání srazí. Pokud použiji novou látku k opravě starého oblečení, může být konečný efekt tragický. Stará a nová látka prostě nejdou dohromady. Na to bychom neměli zapomínat nejen při oblékání.
Kamarád mi vyprávěl o tom, že studuje křesťanskou jógu. V první chvíli jsem si myslel, že špatně slyším. Jóga a křesťanství přece nejdou dohromady. Zatímco křesťan spoléhá na pomoc zvenčí, jogín věří, že vše potřebné ke své záchraně najde sám v sobě. Tato dvě náboženství není pro jejich odlišnost možné skloubit dohromady bez nebezpečí, že výsledkem budou trvalé následky v životech těch, kteří se o to pokusí.
Podle některých lidí je možné skloubit život v hříchu s Božím královstvím. Už ve středověku mnozí křesťané věřili, že mohou páchat zlo, ze kterého se pak vykoupí zaplacením odpustků. Nebylo to nic nového, protože podobně smýšleli už lidé v době Pána Ježíše. Mnozí Židé se domnívali, že účast na obřadech a oběti jim pomohou zahladit stopy zla, které klidně páchali. Proto tak lpěli na starých tradicích a měli snahu zničit každého, kdo by na tom chtěl něco měnit.
Ježíš ve svých kázáních dával čím dál víc najevo, že nechce opravovat judaismus. Ten se totiž díky usilovné snaze zákoníků o jeho „vylepšení“ stal neopravitelným. Každý, kdo se o to v minulosti pokusil, skončil špatně.
Ježíš nabízí úplně nový vztah s Bohem. Vztah, který později dostává jméno křesťanství. Učí, že není možné vystačit s tím, že vetchou smlouvu vyspravíme nějakým kouskem něčeho nového. Přišel, aby nabídl smlouvu zcela novou, a to nejen Židům, ale celému světu: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (J 3,16).
Nedivím se, že se tato nová smlouva Židům nelíbí. Ztratili totiž výsadní právo nazývat se Božím lidem a stali se jen jeho součástí. Když si duchovní vůdcové uvědomili, jaké nebezpečí jim od Ježíše hrozí, rozhodli se ho zbavit za každou cenu. Nesmějí mu dovolit nabourávat tradice otců, které jsou pro ně tak výhodné i výnosné.
Ježíš zve do svého království lidi z celého světa. Přijít může každý, kdo touží po občanství v nebi, bez ohledu na státní příslušnost, majetek a společenské postavení. Ježíš říká: „…kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven…“ (J 6,37). Přijmete-li jeho pozvání, stanete se součástí Božího lidu, přestože nemáte židovské předky. Ježíš nám už dnes chystá místo ve svém království.

Pane, děkuji za nabídku, abych se stal součástí Tvého lidu. Díky, že buduješ nový Boží lid. Chci opustit vše staré, co by mi bránilo v cestě do nového domova, který mi chystáš u svého Otce.

Vlastimil Fürst 24. dubna 2014 Zamyšlení