<< >>

Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! Jan 14‚27

Pohled do budoucnosti vždy vzbuzuje určité obavy a nejistotu. A je jedno, zda jde o budoucnost celého života nebo očekávání nové práce či nové školy. Jak se nám bude dařit? Co nás čeká? Zvládneme vše, co do našeho života přijde?
V závěru pozemské služby chtěl Ježíš učedníky připravit na dny po jeho odchodu k Otci. Čestně jim řekl, že to nebude vždy lehké. Zažijí problémy, obtíže, pocit osamělosti. A to vše až do dne, kdy se pro ně i pro nás vrátí (J 14‚3). Je úžasné, že celá 14. kapitola Janova evangelia, která tuto Ježíšovu promluvu zaznamenává, je „orámována“ stejnou větou. Na začátku i na konci zaznívá: „Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!“ (v. 1 a 27) Proč se nemusíme bát budoucnosti? Ježíš několikrát zdůrazní, že jeho následovníci nebudou na nic sami, ale budou mít při sobě vždy „utěšitele“, který je tím vším provede a posílí je.
Když o několik desetiletí později apoštol Jan dostane vidění o budoucnosti, které zaznamená v knize Zjevení, dostane se mu stejného ujištění. Výhled do budoucnosti jej znovu naplní obavami, nicméně Ježíšova první slova v knize Zjevení budou znít podobně jako kdysi: „Neboj se!“ (Zj 1‚17) A pak přijde ujištění, že vším, co nás čeká, nás náš Pán vítězně provede.

I já někdy mívám strach z budoucnosti. Děkuji Ti, Pane, za Tvé povzbuzení a jistotu, že jsi ve všem s námi.

Oldřich Svoboda

...na Tebe s důvěrou čekáme! 19. února 2020 Zamyšlení