<< >>

I vytáhli ze Sukótu a utábořili se v Étamu na pokraji pouště. Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve sloupu ohnivém, a tak jim svítil, že mohli jít ve dne i v noci. Sloup oblakový se nevzdálil od lidu ve dne, ani sloup ohnivý v noci. Exodus 13‚20–22

Vzpomínám, jak jsem si jednou v zimě cestou z Lysé hory málem zlámal kosti. Špatně jsem odhadl čas a dolů jsem se vracel potmě. Co bych v té chvíli dal za světlo!
Židé se najednou ocitají za hranicemi Egypta. Jsou v cizí krajině a vlastně ani nevědí, kam jdou. Občas se musejí přesouvat i v noci, jindy zase čekají i během dne na pouštním slunci. Právě v těchto situacích oceňují zvláštní službu, kterou jim poskytl Hospodin. Během dne jim oblak zajišťuje příjemný stín, v noci jim zase pomáhá svítící sloup.
Čtení Starého zákona je prý pro křesťana zbytečnou ztrátou času. Nesouhlasím. Znalost starozákonních příběhů nám pomáhá lépe chápat Ježíšova slova. Chcete příklad? Ježíš o sobě řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“ (J 8‚12). Ježíš chce být pro každého z nás podobným světlem, jako když „sloup ohnivý“ svítil Hebrejům během jejich cesty pouští.
Život není snadný. Někdy tápu jako ve tmě, jindy mám pocit, že mne spaluje hektické tempo doby. Bůh chce být mým světlem nebo stínem. Tím, co právě potřebuji.

Bože, díky, že dáváš smysl mému bytí. Nemusím žít ve tmě beznaděje a nespaluje mne ani obava z toho, co nastane.

Vlastimil Fürst - Vydrž, stojí to za to! 16. dubna 2018 Zamyšlení