<< >>

„I ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé. Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal.“ Zeptali se ho: „Kde je tvůj otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mě ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“ Ta slova řekl v síni pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli ho, protože dosud nepřišla jeho hodina. (Jan 8,17–20)

Při čtení Jana 8 získá čtenář dojem, že se odehrává něco jako soudní proces. Na druhé straně se objeví pochybnosti, kdo je vlastně souzen. Prvním dojmem je, že židovští vůdci zasedli k soudu s Ježíšem. Čím více se však člověk nad touto kapitolou zamýšlí, tím více to vypadá, že v defenzívě jsou naopak právě židovští představitelé.
Určitě tomu tak bylo v případě ženy, která byla přistižena při aktu cizoložství (Jan 8,1–11). Židovští vůdci vystupují velmi rozhodně a nejenom odsuzují tuto ženu, ale současně se snaží najít také důvody, pro které by mohli usvědčit i Ježíše. Ale poté, co Ježíš píše do prachu země, se všichni s ostudou vytrácejí. Ježíš měl důkazy – a nezůstal nikdo, kdo by první hodil kamenem, kromě něj samotného. Ježíš měl věci pod kontrolou. Souzeni byli oni.
Počínaje 12. veršem vstupují židovští vůdci ještě do jednoho kola souzení a neodsuzování. Tentokrát se pozornost soustředila na Ježíšovo prohlášení, že je „světlo světa“ a ti, kdo jej následují, mají světlo. Tím se farizejové v nevyhnutelném důsledku ocitají ve tmě.
V tomto bodě přecházejí farizejové do protiútoku, který je ve své podstatě spíše obranným tahem než krokem k obžalobě Ježíše. Argumentují, že Ježíš svými prohlášeními překračuje hranice, tvrdí-li sám o sobě, že je světlem, což se v židovském myšlení rovná přisvojení si vlastnosti Boha a Mesiáše. Ježíš neustupuje a prohlašuje, že jeho svědectví je pravdivé a že se k němu jako druhý svědek připojuje i jeho Otec. Tak zahání své oponenty do defenzívy. Pozoruhodné však je, že ti jej nezatýkají, i když bylo stále zřejmější, že právě to mají v úmyslu učinit.
Proč jej nezatkli? Protože „dosud nepřišla jeho hodina“. Zde se setkáváme se slovním spojením, jež se u Jana vyskytuje opakovaně. V průběhu celého Janova evangelia se Ježíš přibližuje „své hodině“. A ta hodina nakonec přijde. Ale až poté, co bude všechno připraveno.
V tom nacházíme něco důležitého. My, jako lidé, nikdy zcela neporozumíme Božímu působení v dějinách lidstva. Bůh přesto ve své prozřetelnosti nepřestává vykonávat svůj plán. A toto působení prozřetelnosti se odehrává každý den v životě každého z nás.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 12. června 2019 Zamyšlení