<< >>

O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“, což přeloženo znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Marek 15,34)

Jak jsme si všimli včera, během svého života Ježíš vždy cítil přítomnost svého Otce, nezávisle na tom, v jak obtížné situaci se ocitnul. Během tmy na kříži se však něco změnilo. Vnitřní temnota byla odrazem vnější tmy. Ježíše zaplavila tma – cítil, že je oddělen od Otce.
Ježíš beze slova snášel bolest, již mu působily hřeby, pošklebky přihlížejících i výsměch kněží. Když však nevidí Boží schvalující úsměv, vyráží ze sebe srdceryvný výkřik: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ Ježíš dospěl k půlnoční hodině svého nitra.
Nikdy plně nepochopíme, čím Ježíš procházel. Ale skutečnost, že tento srdceryvný výkřik v důsledku samoty přichází od Ježíše, jenž vždy vnímal Otcovu přítomnost, je znamením nesmírného utrpení a hlubokého významu. Tento výkřik je sám o sobě součástí tajemství kříže.
Slova samotná jsou citátem prvního verše 22. žalmu, tedy žalmu, jehož výroky se v mnoha detailech jeví jako popis událostí provázejících poslední Ježíšovo utrpení. Z úst žalmisty tato slova nevyjadřují o mnoho více než postesknutí si osamělého a opuštěného muže. Tatáž slova zvolaná Ježíšem však získávají takovou hloubku významu, o níž žalmista neměl tušení.
Proč tento výkřik na kříži? Jistě nešlo o strach ze smrti. Jakmile se octnete na kříži, smrt se stává očekávaným vysvobozením.
Nalézá se zde něco hlubšího, něco, co souvisí s Kristovým posláním na zemi. Na kříži nesl Ježíš, jako ryzí a bezúhonné vtělení Boha, hříchy tohoto světa. Jak vyjadřuje Izajáš 53, „nesl hřích mnohých“, „Hospodin (jej) postihl pro nepravost nás všech“ (verše 12 a 6).
Jedním z hořkých důsledků hříchu je, že odděluje hříšníka od Boha. Toto oddělení pocítili již Adam a Eva. A pocítil je také Ježíš, který se kvůli nám ztotožnil s hříchem (2. Korintským 5,21).
Při výkladu této události však buďme opatrní. J. D. Jones upozorňuje, že „nešlo o to, že by Bůh odvrátil svoji tvář anebo se hněval na svého Syna, který činil jeho vůli. Šlo o to, že mraky našich hříchů zabránily Ježíši vidět Otcovu tvář“. Ježíš přestal vnímat Otcovu přítomnost. Přestože jej Bůh neopustil, pod hradbou hříchů, jež nesl na kříži, se Ježíš cítil opuštěný.
Je velkým štěstím, že podobně jako v mnoha případech pocity neodpovídají realitě.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 14. října 2019 Zamyšlení