<< >>

Tehdy k němu přivedli posedlého, který byl slepý a němý; a uzdravil ho, takže ten němý mluvil i viděl. Zástupy žasly a říkaly: „Není to Syn Davidův?“ Když to slyšeli farizeové, řekli: „On nevyhání démony jinak, než ve jménu Belzebula, knížete démonů.“ Mt 12,22-24

Včera jsme četli příběh o uzdravení posedlého člověka, který byl navíc slepý a němý. Lidé, kteří to viděli, žasli. Farizeové radost neměli. Jejich žárlivost už přerostla v osnování fyzické likvidace nepohodlného Krista.
Zopakujme si včerejší text: „Tehdy k němu přivedli posedlého, který byl slepý a němý; a uzdravil ho, takže ten němý mluvil i viděl. Zástupy žasly a říkaly: ‚Není to Syn Davidův?‘ Když to slyšeli farizeové, řekli: ‚On nevyhání démony jinak než ve jménu Belzebula, knížete démonů’„ (Mt 12,22-24).
V té době za posedlost považovali nejen skutečné zotročení člověka démony, ale i duševní choroby, na které neměli lék. Farizeové Ježíše označí za posedlého. To je velká urážka a potupa, protože posedlý je z hlediska Božího království pro Židy odepsaný člověk.
Židé měli před démony respekt. Měli ho i farizeové, kteří se snažili pošpinit Ježíšovu pověst. Vyplývá to ze jména, které použili. Podle nových překladů z Ježíše dělají člověka, který poslouchá Belzebula. Je to termín, který v tomto tvaru není moc znám. Jméno pochází z hebrejského „Baal Sebul“ (vznešený pán). U nás je známější jeho obdoba, která je určitou formou posměšku „Baal Sebub“ (Pán Much).
Dobrým skutkům bývá často podsouvána špatná pohnutka. Má to snížit jejich hodnotu. O něco podobného se pokoušejí i farizeové vůči Ježíši. Tvrdí o něm, že není Božím Synem, ale poslušným následovníkem ďábla. Schopnost uzdravovat nemá od Boha, ale od satana. Proto by se před ním měl mít každý na pozoru.
Apoštol Jan ve svém vyprávění o Ježíšově životě popsal jiné setkání s farizeji:
„Ježíš jim řekl: ‚Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal. Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo. Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte. Kdo z vás mě usvědčí
z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte? Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste.‘
Židé mu odpověděli: ‚Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem?‘ Ježíš odpověděl: ‚Nejsem posedlý, ale vzdávám čest svému Otci, vy však mi čest upíráte. Já sám nehledám svou slávu. Jest, kdo ji pro mne hledá, a ten soudí. Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky’„ (J 8,42-51).
To, že se někdo narodí jako Žid, ještě neznamená, že zná a miluje Boha. Kdyby farizeové milovali Hospodina, přijali by i Ježíše. Jenže oni měli náboženství jen v hlavě. Srdce jím zasaženo nebylo. Proto odmítli Ježíše, a navíc jej ještě prohlásili za nečistého a posedlého démony.

Pane, zasáhni svou láskou i mé srdce. Protože jen tak budu chráněn před nebezpečím prohlásit Tvé skutky za skutky samotného Belzebula.

Vlastimil Fürst 19. června 2014 Zamyšlení