<< >>

Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi. (Matouš 10,32–33)

Zdá se, že téma strachu ještě nebylo zcela vyčerpáno. Je sice pravda, že v dnešní biblické pasáži se slovo „strach“ nevyskytuje, ale strach je obsažen v kontextu a stojí v pozadí jediného důvodu, pro který by se věřící mohl „nepřiznat“ k Ježíši anebo se nepostavit na jeho stranu. Verš odhaluje dynamiku strachu: „Postav se za mě proti mínění světa a já se postavím za tebe před svého Otce v nebi. Pokud svěsíš uši a utečeš, jak se tě pak mohu zastat?“
I když Ježíš třikrát zdůraznil, že jeho následovníci se nemusejí bát, stále ještě zjišťujeme, že k tomu máme někdy sklon. Já tedy určitě. Není zde nikdo, kdo by mě právě teď chtěl připravit o život nebo mi nějak fyzicky ublížit. Kdybych ale řekl, co si skutečně myslím, mohli by si ze mě dělat legraci anebo mě považovat za prosťáčka, venkovského balíka, patřícího někam do 19. století. Pro nás lidi je těžké se nebát – zdá se, že strach máme doslova v morku kostí.
Pokud ale necháme Krista, aby se vypořádal s našimi obavami, odměna je velká. Ti, kteří se postaví za Krista, mají obhájce v nebi. To je dobrá zpráva ve dnech, kdy jsme silní – ale děsivá ve chvílích, kdy selháváme.
Tato dobrá zpráva se teď ale stává ještě lepší. Milostiplný Ježíš je ochoten se za nás postavit dokonce i tehdy, když jej zapřeme – pokud vyznáme svůj hřích a znovu se odevzdáme „nebojácnému“ jednání, ke kterému nás vybízí. Petr tuto milost zakusil, když v noci před ukřižováním padl v pláči na tvář. Nejenže kvůli strachu zapřel Ježíše, dokonce se i zapřisáhl, že jej nezná. Tomuto přesvědčivému svědectví jeho posluchači uvěřili.
Petrovi bylo po prožitém pokání odpuštěno a opět se duchovně uzdravil. Po zbytek svého života pak vyznával svého Pána (byť ne vždy dokonale), a to až do svého ukřižování.
Kristus se k nám ochotně přiznává, když o něm svědčíme svými slovy i životy. Špatnou zprávou však je, že pokud jej ve svém každodenním životě soustavně zapíráme, z dlouhodobého hlediska škodíme jenom sami sobě.
Myslím, že jediná otázka, kterou bych si měl položit, zní: „Koho bych se měl více bát – lidí, anebo Boha?“

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 16. května 2019 Zamyšlení