Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.
Lukáš 8,44
Mesiáš se prodírá zástupem. Odchází směrem k domu, v němž umírá mladá dívka, dcera představeného synagogy. Jairos se před chvílí obrátil na Ježíše s prosbou o pomoc. Věřil, že muž, kterého mnozí považují za Mesiáše, může jeho dceru zachránit.
Ježíš se vydává k Jairovu domu. Projde kolem ženy, která také hledá pomoc, ale nemá odvahu se na něj obrátit přímo. Ví, že je nečistá, protože se dvanáct let nemůže zbavit krvácení.
Marek o ní ve svém evangeliu píše: „Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu“ (Mk 5,26). Je zoufalá. Už nemá nic. Všechny své prostředky dala léčitelům, kteří slibovali, brali peníze, ale „skutek utek“.
Teď je v její blízkosti Ježíš. Slyšela, jaké zázraky udělal. Není žádná nemoc, se kterou by si neporadil. Jenže ona už nic nemá. Nemá co nabídnout. Přesto si toho dne řekla: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu vysvobozena!“ (Mk 5,28).
Jakmile se ho dotkla, cítí ohromnou úlevu. Po dvanácti letech útrap je najednou zdravá a čistá. Její nemoc je pryč. Stačil jeden dotek víry. Ještě před chvílí měla pochybnosti, zda to, co plánuje, má šanci na úspěch. Měla strach, aby ji někdo nepoznal a nezahnal, protože byla nečistá.
Celé její nitro ovládla obrovská radost. Moc, která vyšla z Ježíše, splnila její touhu, její největší sen. Je znovu zdravá, čistá a může se opět zapojit do normálního života.
Je šťastná. Stačil jeden dotek víry a ona má zase chuť žít.
