<< >>

Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu. Když to viděli učedníci, hněvali se: „Nač taková ztráta? Ježíš … jim řekl: „Proč trápíte tu ženu? Vykonala dobrý skutek. … Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu.“ (Matouš 26,6–12)

Tento příběh jako by nezapadal do záznamu o Ježíšově posledním příchodu do Jeruzaléma. Nepatří sem. Zdá se, že Matouš záměrně umístil vyprávění o pomazání mezi intriky židovských vůdců a Jidášovu nabídku Ježíše zradit, i když kvůli tomu musel vytrhnout tuto událost z chronologického kontextu. Podle Jana 12 se pomazání uskutečnilo šest dnů před Velikonocemi a k trium­fálnímu vjezdu Ježíše do města došlo „druhého dne“.
Matouš přitom nezahrnuje tento příběh do svého evangelia pouze proto, aby pomohl vysvětlit Jidášovy aktivity. Mariino pomazání Ježíše nese své vlastní poselství. Svědčí o její nesmírné oddanosti, která symbolizuje její vděčnost Ježíši. V ostrém kontrastu oproti židovským vůdcům a Jidášově odpovědi Ježíši v bezprostředním kontextu příběhu, Marie prokazuje svoji lásku k tomu, který pro ni osobně tolik udělal a který přivedl jejího bratra Lazara zpět k životu.
Pomazání navíc překypuje symbolikou. Vždyť přece skutečný význam slova Mesiáš neboli Kristus je „pomazaný“. Stejně jako se dostávalo pomazání králům a kněžím ve Starém zákoně, tak Marie pomazává Ježíše.
Asi tím nejpřekvapivějším momentem v celém příběhu o pomazání je Ježíšovo vysvětlení, že Mariin skutek měl za cíl připravit jeho tělo k pohřbu. Toto prohlášení znovu ukazuje, že Ježíš má situaci pod kontrolou. K pomazání těl k pohřbu docházelo po smrti člověka. Tradičně se vykonávalo na mrtvých, nikoliv na živých, s výjimkou zločinců, kteří na ně neměli nárok. Ježíšova interpretace Mariina činu naznačuje, že jeho smrt bude smrtí zločince, jehož tělo bude pohřbeno bez řádného obřadu.
Příběhy Jidáše a Marie nás staví před rozhodující otázku. Za kým stojíme my? Souzníme s extravagantní Marií, která Ježíšovi nezištně dala všechno, co měla, anebo stojíme na straně sobeckého Jidáše, jenž vnímal Ježíše jako nástroj k naplnění svých vlastních potřeb? Při poctivé snaze odpovědět zjišťujeme, že to vůbec není lehká otázka. Jidáš se totiž skrývá v každém z nás. Naštěstí je v nás také Marie. Já rozhoduji o tom, která osobnost bude v mém životě dominovat.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 23. srpna 2019 Zamyšlení