<< >>

A když byl Ježíš pokřtěn, vystoupil ihned z vody, a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje (z nebe) jako holubice a přichází na něj. A hle, hlas z nebe řekl: „Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení.“ (Matouš 3,16.17; NKB)

Ježíšův křest představoval oficiální ohlášení příchodu Mesiáše a začátek jeho služby. Nejenže poskytl příležitost Janovi, aby otevřeně vyhlásil, že Ježíš je Mesiáš a Spasitel (Jan 1,29–34), ale dal také Bohu Otci možnost, aby to veřejně potvrdil.
Evangelia mluví v souvislosti s Ježíšovým křtem o třech událostech. Zaprvé se otevřela nebesa, což symbolizuje obnovení komunikace mezi nebem a zemí. Od smrti posledních židovských proroků (Ageus, Zacharjáš a Malachiáš) před čtyřmi sty lety se Izraeli nedostalo žádných přímých vidění od Ducha svatého. Otevření nebes naznačovalo, že období prorockého mlčení skončilo.
Zadruhé Duch Boží „sestupuje jako holubice a přichází na něj“. Neměli bychom tuto událost vykládat tak, jako by Ježíš předtím Ducha svatého neměl. Vždyť byl přece Mariiným synem „z Ducha svatého“ (Matouš 1,18). Tato událost spíše označuje rozhodující okamžik v plánu spasení, neboť teprve poté, co sestoupí Boží Duch, začíná služba Mesiáše. Přijetí Ducha kromě toho staví Ježíše do jedné linie s několika starozákonními hrdiny, včetně Gedeóna (Soudců 6,34), Samsona (Soudců 15,14) a Saula (1. Samuelo­va 10,6). Různí lidé Starého zákona vždy znovu a znovu začínali pracovat pro Boha poté, co na nich spočinul Duch Hospodinův. A tak tomu bylo i u Ježíše.
Třetí událostí v souvislosti s křtem byl hlas z nebe, který řekl: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“
Toto nebeské provolání v sobě obsahovalo hluboké poselství. Tato slova z nebe byla splynutím dvou starozákonních veršů – Žalmu 2,7 a Izajáše 42,1. Všichni Židé přijímali Žalm 2 jako popis mesiánského panovníka, který má přijít. Citát z Izajáše („v němž jsem nalezl zalíbení“) začíná oddíl věnovaný Božímu služebníku, jehož osudem je být vystaven urážkám a protivníkům. Tento oddíl vrcholí velkou mesiánskou pasáží Izajáše 53, ve které je služebník „proklán … pro nepravost nás všech“ (verše 5 a 6).
Ježíš tak opouštěl místo svého křtu se dvěma jistotami: zaprvé, že je opravdu Božím vyvoleným, a zadruhé, že cesta před ním bude cestou kříže. Je sice možná králem, ale jeho trůnem bude kříž.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 8. února 2019 Zamyšlení