<< >>

Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. Řekl jim: „O čem to spolu rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“ On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael.“ (Lukáš 24,13–21)

Lukáš je asi nejlepším novozákonním vypravěčem. Jeho líčení marnotratného syna (Lukáš 15), modlícího se farizeje a výběrčího daní (Lukáš 18,9–14) se dotýkají našich srdcí i myslí zvláštním způsobem. Stejně na nás působí i příběh o cestě do Emaus.
Tento příběh, který vypráví pouze Lukáš, není významný pouze mistrovstvím, s jakým autor čtenáře vtahuje do děje. Jeho důležitost spočívá také v poselství, jež nese a které zaznívá až ke zmatené generaci na konci času.
Zaslepenost těchto dvou Ježíšových následovníků nás překvapuje hned v několika ohledech. Vždyť přece v Ježíšových pozdějších zjeveních jej jeho následovníci vždycky poznali. Ale ne při těchto prvních. Nebylo tomu tak proto, že by se vzkříšený Ježíš změnil k nepoznání. Problém byl spíše v tom, jak nám sděluje Lukáš, že „něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali“.
Nevím, co to přesně znamená. Ale vím, že se mi nedávno přihodilo něco podobného. Během společného studia v sobotní škole jsem nepoznal jednoho návštěvníka, protože jsem očekával, že se uvidím s někým jiným. Moje mysl se tak soustředila na totožnost jednoho člověka, že jsem si nedokázal zařadit jinou známou tvář, a to až do chvíle, kdy jsem si dal věci dohromady. Pak jsem se divil, jak jsem mohl být tak nechápavý.
Na cestě do Emaus došlo k něčemu podobnému. Učedníci očekávali, že Ježíš bude politickou osobností, která zachrání Izrael od římské nadvlády. Namísto toho však Ježíš zemřel římskou rukou. Jejich oči přikryla tma. Proto nedokázali Ježíše rozpoznat, přestože byl s nimi.
Nacházíme v tom zvláštní symboliku i pro nás. Někdy se na své cestě životem cítíme sami a ztraceni. V této naší ztracenosti si říkáme, kde je asi Ježíš. Často však není problémem jeho nepřítomnost, ale to, že naše zraky jsou zastřeny – což pochopíme až zpětně, v důsledku dalších událostí v Božím plánu záchrany.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 3. listopadu 2019 Zamyšlení