<< >>

Když pak uvidíte „znesvěcující ohavnost“, o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém – kdo čteš, rozuměj – tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor. … Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude. A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou tyto dny zkráceny. (Matouš 24,15–22)

Měli bychom si povšimnout, že u Matouše 24 je ještě jedno znamení, které je velmi konkrétní – jde o znamení zničení Jeruzaléma a chrámu jako předzvěst soudu a zničení celého světa při druhém příchodu.
Ježíš předpověděl, že zničení chrámu bude úplné – že „nezůstane kámen na kameni“ (verš 2). Židovský historik Josephus, který tuto událost zažil, popisuje nepředstavitelné strádání, k němuž došlo během šesti měsíců obléhání. Uvádí, že při něm zemřelo více než milion Židů a dalších skoro 100 tisíc Židů vzali Římané do zajetí. Hladomor byl tak krutý, že byl zaznamenán případ, kdy jedna matka zabila, upekla a snědla své dítě (Válka židovská 6.3.217). Římský generál Titus nakonec vydal rozkaz, aby bylo celé město včetně chrámového komplexu vyhlazeno z povrchu zemského. Tím se vyplnila Kristova předpověď z druhého verše.
Křesťanští věřící však nesdíleli osud Židů. Jednali podle Kristovy rady zapsané u Matouše 24. Zdá se, že verše 15 až 22 jsou konkrétně zaměřeny na pád Jeruzaléma a poskytují věřícím instrukce k tomu, kdy mají uprchnout.
Křesťané v Jeruzalémě nebyli varováni před přicházející krizí pouze obecnými znameními válek a zvěstí o válkách. Dostali také konkrétní radu, že až uvidí „‚znesvěcující ohavnost‘, o níž je řeč u proroka Daniele“ (9,27), „jak stojí na místě svatém“ (verš 15), pak ti, kteří jsou v Judsku, mají uprchnout do hor (verš 16). Lukášovo podání této pasáže smysl ještě vyjasňuje: „Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza. Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí, poněvadž jsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno“ (Lukáš 21,20–22).
Zítra si povíme, jak přijetí Ježíšových slov zachránilo věřící v Jeruzalémě.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 10. srpna 2019 Zamyšlení