<< >>

Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“ A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře,“ a políbil ho. (Matouš 26,47–49)

Proč ten polibek? Cožpak židovští vůdci a chrámová policie opravdu potřebovali, aby jim Ježíše někdo ukázal?
Bylo by neuvěřitelné, kdyby chrámová policie a ostatní lidé v zástupu nedokázali identifikovat muže, který jen před pár dny vyčistil chrám a vyhnal penězoměnce. A jak by mohli nepoznat člověka, který denně učil v chrámových nádvořích?
Identifikovat Ježíše bylo tou poslední věcí, kterou potřebovali. Všichni si byli velmi dobře vědomi toho, kdo Ježíš je a jak vypadá.
Nežádali, aby jim někdo pomohl Ježíše rozpoznat, šlo jim o vhodné a bezpečné místo, kde by jej navzdory množství návštěvníků velikonočních svátků a Ježíšově popularitě mohli zatknout. A tuto radu jim Jidáš již poskytl.
Proč tedy polibek? Napoví nám samotný text. Zkuste si povšimnout řeckého slova, jež máme přeloženo jako „polibek“. Ve verši 48 použil Jidáš pro znamení, kterým identifikuje Ježíše, sloveso fileō, jež se běžně používalo pro polibek. Když však ve verši 49 dojde na skutečný polibek, je v řečtině užito slovo katafileō, které, jak poznamenává William Barclay, „je výrazem označujícím polibek dvou zamilovaných – znamená líbat opakovaně, vášnivě a horoucně“.
Proč tato záměna slov? V tomto znamení nešlo primárně o identifikaci Ježíše. Kdyby šlo pouze o to, pak by Jidášův polibek byl jen projevem jeho pokrytectví.
Zdá se ale, že se jedná o něco hlubšího, co se nacházelo ve zvráceném Jidášově srdci. Jidáš líbá svého Mistra jako učedník, jenž jej skutečně miluje. Je zřejmé, že Jidáš očekával, že tato situace přiměje Ježíše k tomu, aby plně projevil svoji moc a autoritu Mesiáše.
K tomu ale nedochází. A rozčarovaný Jidáš se až do své sebevraždy z příběhu vytrácí. Je evidentní, že jej ani nemohli sehnat, aby proti Ježíši během procesu s ním svědčil. Jidáš se pokusil přinutit Ježíše, aby postupoval tak, jak chtěl on. Výsledkem však byla naprostá deziluze.
Jak je důležité, aby každý z nás usiloval konat Boží dílo podle Boží vůle, nikoliv podle té své! Můžeme být Božím věcem odevzdaní sebevíc: jdeme-li k úspěchu svými vlastními cestami, máme špatný směr.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 21. září 2019 Zamyšlení