<< >>

V požehnaném věku 89 let zemřel ve středu 18.2. klidně a tiše v léčebně v Městci Králové emeritní kazatel Církve adventistů sedmého dne Leopold Kvintus. Pohřeb se koná v úterý 24.2. od 15 hodin v evangelickém kostele v Poděbradech, Husově ulici 16. Leopold Kvintus kazatelství nikdy nechápal jako své zaměstnání, ale jako své životní povolání. A proto, i když pracoval jako řidič sanitky, služebního vozu nebo jako lesní dělník, nikdy nezapomněl navštěvovat členy církve, přátele, setkávat se s nimi, studovat Bibli a věrně sloužit Bohu a lidem.

Leopold Kvintus se narodil rodičům jako páté ze šesti dětí v roce 1925 ve Vrchlabí. Když mu byly čtyři roky, přestěhovala se rodina do Dobříně u Roudnice nad Labem, kde jeho tatínek pracoval jako zahradník pro tehdy známého stavitele Benno Kabáta. Zde Leopold prožíval své dětství i první školní léta. V patnácti letech nastoupil do učení, které úspěšně završil v roce 1945. V této době se také rozhodl veřejně vyznat ze své víry v Ježíše Krista, byl pokřtěn a stal se členem Církve adventistů sedmého dne.

kvintus1Po křtu Leopold Kvintus vystudoval bohosloví (na snímku z té doby) a začal působit jako kazatel. Jeho prvním působištěm byly sbory Turnov, Železný Brod a Rokytnice nad Jizerou. Později měl možnost spravovat sbory Liberec, Česká Lípa, Rumburk, dále Karlovy Vary, Sokolov, Cheb a jeho posledním působištěm byl sbor Poděbrady, vedle kterého dojížděl ještě do Mladé Boleslavi, Čáslavi a Zruči nad Sázavou. Jeho kazatelská práce byla třikrát přerušena. Nejprve vojenskou službou, kterou vykonával v severních Čechách, a dvakrát musel opustit práci, kterou miloval, kvůli tlaku komunistických úřadů, a to v padesátých a znovu v šedesátých letech. V letech zákazu kazatelské práce pracoval jako řidič sanitky, služebního vozu nebo jako lesní dělník.

Po boku mu celý život stála jeho obětavá manželka Jaroslava. Spolu mají dceru Danielu a díky ní i dva vnuky Jakuba a Pavla. Zálibou Leopolda Kvintuse bylo zahradničení, rád také vzpomínal na stavbu modlitebny v Poděbradech, která by bez jeho úsilí dnes nestála. Miloval svou rodinu a svého Boha, který byl pro něj vším. Mnoho lidí a jejich těžkostí nesl na svých modlitbách, na jeho modlitebním seznamu byla celá jeho rodina, lidé z jeho společenství, známí. Měl také velké množství oblíbených písní, které si často a s potěšením zpíval. V písni, kterou měl nejraději, se zpívá: „Proto rád mám, tak rád Kristův kříž, v něm svou sílu a jistotu mám. Z něho Pán k sobě volá mne blíž, vždyť mne slíbil vzít do nebe sám“.

V sobotu 14.2. Leopolda Kvintuse v léčebně v Městsci Králové navštívil předseda Českého sdružení sborů církve Pavel Zvolánek. Na návštěvu takto vzpomíná: „Když jsem přijel na místo, dozvěděl jsem se, že byl do nemocnice zakázán vstup z důvodu chřipkové epidemie. Přemlouval jsem vrátného, sestřičky, ale všichni byli neoblomní. Ani duchovenský průkaz nebyl argumentem. Byl jsem bezradný a nechtěl jsem se svého záměru vstát. Moc jsem si přál vidět svého milého přítele. Po využití všech lidských prostředků, kdy jsem musel kapitulovat a hrozilo, že pojedu domů s nepořízenou, jsem se obrátil k Pánu Bohu. Pán Bůh spolehlivě zareagoval a otevřel mi dveře k Poldíkovi prostřednictvím lékaře, který mne zavedl až k jeho lůžku.

Bratr neklidně oddychoval a spal. Lehce jsem se ho dotkl a probudil ho. Poznal mě a já jsem měl možnost s ním mluvit. Málo jsem mu již rozuměl, ale jedno jediné slovo jsem slyšel naprosto zřetelně. Bylo to slovo spasení. Drželi jsme se za ruce a modlili se spolu a já jsem si v té chvíli uvědomoval, že nemá strach ze smrti a že se nemusíme o něj bát ani my, byl totiž v Boží laskavé péči našeho Stvořitele. Leopold Kvintus za čtyři dny od mé návštěvy zemřel. Pán a dárce života ho odvolal k dočasnému odpočinku a spánku, jak uvádí jeho smuteční oznámení. Bratr Kvintus nyní čeká na svého zachránce a spasitele Ježíše, kterému do poslední chvíle důvěřoval, se kterým počítal a o kterém věděl, že má moc jej vzkřísit, protože mnohokrát o této naději kázal.“


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 23. února 2015 Ze života církve, Ze života sborů, Život víry