<< >>

Ve středu 30. března, v požehnaném věku 90 let, zemřel v Brně emeritní kazatel církve adventistů Miroslav Čihák. Působil jako služebník Božího slova v řadě sborů na Moravě a ve Slezsku. Rozloučení a zavzpomínání pro všechny, kteří Miroslava Čiháka znali a měli rádi, se uskuteční v neděli 10. 4. ve 14 hodin v modlitebně Církve adventistů sedmého dne v Brně na Střední ulici 10, kde řadu let žil a působil.

Miroslav Čihák se narodil 27. 5. 1925 v Orlických horách, ve vesnici Javornice, v části zvané Betlém. Jeho otec Jaroslav byl brusič klíčů a Miroslavovu rodnou chaloupku dostavěl krátce před jeho narozením vlastníma rukama. Jako velmi dobrý žák postoupil Miroslav v roce 1937 na osmileté Reálné gymnázium v Rychnově nad Kněžnou s touhou stát se v budoucnu lékařem. Během studia přišel do jejich domu kolportér s Biblí, poselstvím o Bohu, a rodina se seznámila s Božím slovem. Maminka Zdislava byla pokřtěna do adventistického sboru ve Vamberku, kam s ní Miroslav docházel na bohoslužby. Pokřtěn byl v 15 letech v létě 1940 spolu se svým otcem. Kazatel Chlebový, který je pokřtil, se v jejich domku skrýval před nacisty, ale byl zatčen gestapem a zahynul v koncentračním táboře Osvětim.

Rozhodnutí sloužit Bohu a být vždy věrný Jeho zásadám, včetně zachovávání soboty podle biblického Desatera, znamenalo mimo jiné pro Miroslava Čiháka konec studií, protože nebylo možné v té době nechodit v sobotu do školy, a vyučil se u souseda obuvníkem. Aby unikl válečnému „totálnímu nasazení“ do nacistické Německé říše, nastoupil po vyučení do dolu a koksovny v Ostravě. Tam mu pomáhaly rodiny spoluvěřících, kde také poznal svou budoucí manželku Alžbětu.

Po válce byl Miroslav povolán na vojenskou prezenční službu do Žamberka, protože však z důvodů svého svědomí odmítl výcvik se zbraní i službu v sobotu, byl uvězněn a po několika měsících postaven před vojenský soud. Hájil se sám a postupně se odvolával až k prezidentu republiky. Díky mnohým modlitbám a jeho neochvějnému postoji nakonec vše skončilo na přelomu let 1947 a 1948 osvobozením od vojenské služby. Nastoupil na Biblický seminář církve v Praze, který s výborným prospěchem absolvoval a v říjnu 1950 se oženil a stal se kazatelem ve sborech Frýdlant nad Ostravicí a Frenštát pod Radhoštěm.

V únoru 1951 komunistické úřady zrušily spolu s dalšími sbory na Frýdecku i sbory vedené Miroslavem Čihákem, kterému odňaly tehdy povinný státní souhlas k duchovenské práci. Bůh však jeho rodině pomohl a Miroslav dostal práci jako tajemník protialkoholní poradny s osvětovou činností v terénu, díky které bylo možné dále pokračovat v misijní činnosti i péči o členy dříve svěřených sborů. V této situaci manželé Čihákovi prožili i úřední zákaz církve v roce 1952, Miroslav ilegálně pokračoval v práci kazatele, péči o své sbory a ve spolupráci se spoluvěřícím lékařem, bratrem Žídkem z Frýdku, i v misijní činnosti – pod záštitou Okresního ústavu národního zdraví pořádali zdravotní přednášky a další akce. Během této doby vystudoval Miroslav večerně střední zdravotní školu.

V této době manžele potkala tragická událost, když jim během komplikovaného porodu umřela dcerka a málem přišla o život i Alžběta. Pak však v těžkých dobách daroval Pán Bůh svým služebníkům i světlejší chvíle – jako pracovník ve zdravotnictví dostal Miroslav úřady přidělen svůj první byt ve Frýdku-Místku, 14.10.1957 se manželům narodila dcera Miroslava a znovuobnovení činnosti církve na konci roku 1957 přineslo návrat do kazatelské práce, vysvěcení na konferenci v Praze a ustanovení za okrskového kazatele. Požadovaný dekret státních úřadů pro práci kazatele ve Frýdku-Místku Miroslav neobdržel, protože ho zaměstnavatel (OÚNZ) neuvolnil z pracovního poměru, ale církev bratra Čiháka povolala do Brna, kde státní souhlas obdržel. V brněnském sboru na Střední ulici sloužil až do roku 1969.

V Brně prožili Čihákovi podle svých vzpomínek „nejtěžší zápasy a zkoušky i nejkrásnější vítězství v boji víry“. Zvláště v prvních letech působení v Brně byl tlak ze strany státní moci značný a postavení církve velice obtížné. Napjaté, náročné a často vyčerpávající situace byly takřka na denním pořádku. Soustavný nátlak ze strany komunistické tajné policie StB, výslechy, neustálá předvolávání na úřady byly obrovskou zátěží. Přesto Miroslav Čihák v Boží síle žádným nátlakům nikdy nepodlehl a vždy se mu podařilo s Jeho pomocí z nastražených léček vyváznout se ctí i bez úhony.

CihakVážným problémem té doby byl především fakt, že všechny soboty byly pracovním dnem a všichni členové se s tím museli vypořádat. Rozhodnutí věrně zachovávat sobotní den znamenalo často nejen vyhazov z práce, z učení či ze školy, špatné známky z chování pro děti, ale i mnohem horší následky. Rodiče, kteří neposílali děti v sobotu do školy, byli voláni na úřady, pokutováni, hrozily soudy, odebírání dětí do ústavní péče a další perzekuce. Podobných problémů řešil tehdy kazatel spoustu – na úřadech, na pracovištích, ve školách, u soudů a s Boží pomocí se mu podařilo vybojovat mnohá vítězství. Kvůli tomu, že komunistická státní moc odebírala souhlas k duchovenské práci dalším a dalším kazatelům, musel Miroslav jako vysvěcený kazatel postupně převzít oficiální zodpovědnost i za sbory a skupiny od Znojma přes Hrušovany nad Jevišovkou, Mikulov a Břeclav na jihu, Koryčany a Vyškov na východě, Prostějov, Boskovice, Blansko, Roubaninu, Rudici a Tišnov na severu až po Žďár nad Sázavou.

Sbor v Brně tehdy i přes těžké poměry opravdu aktivně žil a neustále rostl, každé čtvrtletí zažíval radostné chvíle při křtu nových členů, pravidelná setkání byla nejen v sobotu dopoledne i odpoledne, ale také o modlitebních středách, při nácviku sborového zpěvu, schůzkách mládeže, biblických hodinách a podobně. I přes zákazy shromažďování se dařilo pořádat mnohé akce – přednášky pro veřejnost, kurzy i studium Bible, kazatel zavedl tzv. veletržní soboty, kterých se účastnili návštěvníci z celé republiky během brněnského veletrhu, pořádal společné výlety, zájezdy, například výlet s mládeží do Polska spojený se křtem sedmi mladých lidí v moři, tradiční prvomájové výšlapy na Pálavu a letní tábory s okolními sbory.

Mládež pod vedením bratra Čiháka pracovala při ručním rozmnožování úkolů sobotní biblické školy, kterých byl nedostatek, opisovaly se mnohé knihy, tiskly se zpěvníčky, sbírky básní. Mládež chodila i na specielní diakonské návštěvy ke starším a nemocným členům na tzv. „perutě“ zahrnující praktickou pomoc a povzbuzení. Po uvolnění poměrů v roce 1968 nastaly ještě větší možnosti.

V poslední etapě své kazatelské služby působil Miroslav Čihák v Přerově a Lipníku nad Bečvou. Přes přibývající zdravotní potíže z vyčerpání v podobě migrén i srdečních slabostí se kazateli v prvních letech působení na Přerovsku podařilo uspořádat řadu akcí – především v Lipníku nad Bečvou probíhaly série přednášek pro veřejnost, které byly velmi hojně navštěvovány – pravidelně přicházelo kolem stovky přátel. Skupinka se postupně rozšířila a vznikl sbor, pro který si vybudoval vlastní modlitebnu. Ta se později na přechodnou dobu stala útočištěm i pro sbor Přerov, když ten přišel o svou modlitebnu – byla úřady označena v asanačním pásmu a zbořena. S Boží pomocí se pak i v Přerově podařilo koupit celý dům pro novou modlitebnu a díky neúnavné píli a vyjednávání kazatele se povedlo postupně získat byty po všech 7 původních nájemnících a sbor tak získal nejen novou modlitebnu, ale i další prostory a 2 byty pro kazatele.

Zdravotní stav bratra Čiháka se však stále zhoršoval a v roce 1982 musel odejít do částečného invalidního důchodu, nadále však pomáhal v kazatelské práci svému nástupci jako vysvěcený kazatel až do svého odchodu do důchodu roce 1985. Ani pak však nepřestal být užitečný a především v letním období, kdy pobýval ve svém rodišti a navštěvoval sbor ve Vamberku, ochotně vypomáhal v místních sborech Vamberk, Dobruška, Jablonné nad Orlicí službou slova či vysluhováním Večeře Páně ještě dlouhou řadu let. V květnu 2003 Miroslavovi zemřela milovaná manželka Alžběta. Od roku 2011, kdy se musel vystěhovat ze svého bytu kvůli rekonstrukci sborového domu, žil u své dcery. Odešel nečekaně 30. 3. 2016 „stár jsa a pln dnů“ (Job 42,17). Všichni spoluvěřící se těší na opětné setkání s věrným Božím služebníkem Miroslavem Čihákem při zaslíbeném druhém příchodu Pána Ježíše a vzkříšení k věčnému životu.

Miroslav Čihák – smuteční oznámení

 


 Sdílet článek na: