<< >>

Už téměř 100 let vybíráme prostředky ve spojitosti s modlitebním týdnem na podporu misijního díla…

Při této příležitosti bych rád poděkoval všem těm, kdo svými modlitbami a dary celé roky a desetiletí věrně podporovali toto dílo. V minulém roce se na území spadajícím pod EUD podařilo vybrat téměř 900 000 euro a zaslat je na misijní projekty na Generální konferenci.

 

Při použití těchto peněz se zaměřujeme na země na Blízkém východě a v severní Africe. Tyto země představují velkou misionářskou výzvu. Kvůli nedostatku náboženské svobody musí „misionáři“ svůj styl práce přizpůsobit práci s malými skupinkami nebo malým společenstvím. Naneštěstí není možné zveřejňovat zprávy o této práci, abychom nepřivedli do nebezpečí lidi, kterých se to týká. Kromě toho tyto prostředky pokryjí náklady některých z 2 500 průkopníků misie po celém světě. Od roku 1990 bylo založeno 11 000 nových sborů. Také v EUD podporujeme a motivujeme k projektům týkajícím se zakládání nových sborů na našem území. Na to dostáváme od Generální konference roční příspěvek na spolufinancování ve výši 250 000 euro.

 

Abychom byli schopni v této práci pokračovat, potřebujeme i vaši finanční podporu. Když apoštol Pavel vyzýval sbor v Korintu, aby udělal sbírku na chudé věřící v Jeruzalémě (viz 2 K 8), řekl jim o zkušenosti, kterou dříve prožil ve sborech v Makedonii. Štědrost tamějších věřících a jejich radost podílet se na sbírce Pavla překvapily. Klíč k této štědrosti viděl Pavel v odevzdání se: Dali „sami sebe předně Pánu a z vůle Boží také nám“. Odevzdat se znamená mít silný vztah, věřit něčemu. V důvěře k Bohu viděl Pavel základ k ochotě dávat. Modlitební týden je velkou příležitostí k obnově našeho odevzdání se a k prohloubení našeho vztahu k Bohu.

 

Ellen G. Whiteová poukazuje na další důležitý prvek, který by měl povzbudit sbory ke štědrosti v misijních projektech v cizích zemích tím, že ukážeme na spojitost mezi misijním dílem na zdejším poli a v cizích zemích. Píše: „Projevit štědrého a nesobeckého ducha pro úspěch zahraniční misie je jistá cesta k pokroku domácího misijního díla; neboť úspěch domácího misijního díla záleží kromě Boha z velké části na zpětném působení vlivu misijního díla ve vzdálených zemích.“ (Gospel Workers 465, 1915)

 

Zpočátku se tato slova mohou jevit jako nelogická, neboť by se mohlo argumentovat tím, že prostředky „přečerpané“ do jiné oblasti nebudou dostupné pro místní misijní dílo. Ale jak tomu často bývá, tento způsob uvažování neodpovídá Boží logice.

 

Ellen G. Whiteová pokračuje: „Tím, že se snažíme naplnit nutné potřeby druhých, se naše duše dostávají do styku se Zdrojem veškeré moci. Pán pozorně vnímá každé misijní nadšení, které jeho lid projeví ve prospěch zahraniční misie. Je jeho záměrem, aby se v každém domově, v každém sboru a na všech místech, kde se dílo soustředí, projevoval duch štědrosti tím, že pošleme pomoc na zahraniční misijní pole, kde pracovníci zápolí s velkými nesnázemi, aby přinesli světlo těm, kteří jsou v temnotě. Dary, které jsou přineseny, aby započaly dílo na jednom místě, nakonec posílí dílo na místech ostatních.“ (Gospel Workers 465–466, 1915)

 

Zde znovu vidíme jeden ze základních Božích principů: Tam, kde pomáháme jiným, se zpětně vrací požehnání k nám. V podstatě zde následujeme Ježíšův příklad. Nezaměřoval se na vlastní blahobyt, ale na blaho lidstva. Následováním jeho příkladu „se dostáváme do kontaktu se Zdrojem vší moci“. Díky tomuto spojení a nesobecké aktivitě může Bůh zvláštním způsobem požehnat naše misijní dílo. Toto spojení prožívané s Bohem formuje základ celého misijního díla ať už doma, nebo ve vzdálených zemích.

 

Bůh vám žehnej!

 

Norbert Zens

hospodář Interevropské divize Církve adventistů sedmého dne

Bern, Švýcarsko


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 31. října 2019 Církev ve světě, Ze života církve